SUDETSKÉ HŘBITOVY

Projekt Paměť hřbitovů se zaměřuje na vytvoření a zavedení optimálních nástrojů pro identifikaci, komplexní průzkum, dokumentaci a prezentaci sepulkrálních památek, nevyužívaných či zčásti opuštěných hřbitovů, které jsou nositeli kulturní a památkové hodnoty, avšak v současnosti jsou či mohou být ohroženy zánikem či takovými změnami, jež by zásadně změnily jejich podstatu.

Vzhledem ke koncentraci podobných lokalit v oblasti někdejších Sudet, kde došlo v moderní historii k výraznému přerušení kontinuity osídlení, a tedy i kontinuity kulturní, se projekt z geografického hlediska zaměřuje především na příhraniční regiony České republiky. Průřezově tak bude probíhat s ohledem na tematickou prioritu programu NAKI 1.1.a) komparativní výzkum archeologické, historické a sociálně kulturní kontinuity (diskontinuity) a její reflexe na historickém území českého (československého) státu a v širším evropském prostoru.

Hlavními cíli řešení projektu jsou vytvoření a ověření vytvořeného nástroje (certifikované metodiky) a dále vzorové zpracování několika vybraných lokalit do formy specializované mapy s odborným obsahem. Ta bude přestavovat různé modelové úrovně dokumentace hřbitovů a pasportizace fondu sepulkrálních památek s využitím komplexního interdisciplinárního pojetí, tj. sledování aspektů kulturně-historických, umělecko-historických i materiálových, hledisko údržby a udržitelného zachování. Projekt tak přispěje k naplnění tematické priority NAKI 2.1.c) výzkum a vývoj nástrojů pro identifikaci, dokumentaci a evidenci v oblasti nejohroženějších typologických skupin nemovitého a movitého kulturního dědictví s využitím nových technologií s cílem vytvořit podmínky pro jejich systematickou záchranu a využití, které posílí integraci ekonomického uplatnění kulturního dědictví ve společnosti a zvýší aktivní podíl na rozvoji národní identity jako součásti evropského kulturního prostředí.

V první fázi projektu bylo zpracováno 5 hřbitovů do podoby interaktivních mapových aplikací:

Mapovaný hřbitov se nachází na jižním konci obce při silnici na Bohdašice (a dále Kašperské Hory), tedy při původní Zlaté stezce, v nadmořské výšce 540 m.n.m. na rozloze 2126 m2. Je spíše trojúhelníkového tvaru s jednou vstupní branou ve východním rohu. Na této bráně je označen letopočtem 1903 (zřejmě doba obnovy vstupní brány) a je stále kontinuálně využíván. K vybavení hřbitova patří márnice (vlevo od vstupu) a centrální kříž naproti vstupu. Kaple ani kostel nejsou součástí areálu. Kostel sv. Filipa a Jakub ze 14. století je vzdálený cca 150 metrů.

Po odsunu v roce 1945 nebyly německé hroby na tomto hřbitově odstraňovány ani nijak druhotně využívány a mimo údržby ploch a kontinuitu některých rodů o ně nebylo nijak pečováno. V rámci mapování bylo využito původní číslování hrobových míst včetně členění na jednotlivé sekce, proto čísla některých hrobů obsahují spojení několika hrobových míst. V současnosti je zde 51 recentních hrobů a 143 hrobů mapovaných, tedy z doby před rokem 1945 bez dalšího využívání. Zvláštností je, že na tomto hřbitově je několik hrobů s německými nápisy i po roce 1945, a to až do 80. let 20. století, popřípadě nápisy dvojjazyčné, což na jiných hřbitovech nebylo pozorováno.

Hartmanice mají na svém katastrálním území dva hřbitovy – v části Dobrá Voda a tento „městský“, umístěný v severní části obce u silnice směrem na Hořejší Krušec. Jedná se o obdélníkový prostor se sklonem k severozápadu obehnaný kamennou hřbitovní zdí silně porostlou vegetací. V centrální části je postavena nevyužívaná kaple Panny Marie a před ní malý centrální kříž. Vstup je z jihovýchodní strany dvoukřídlou mřížovou branou.

Na hřbitově se nachází kolem 300 dochovaných hrobových míst rozmístěných v pravidelných řadách, z nichž 211 lze datovat před rokem 1945. Podle vyjádření pamětníků zde nechtěli být místní obyvatelé od 50. letech 20. století pohřbíváni vedle Němců a vybírali si raději blízké české hřbitovy (Velhartice, Sušice). Druhotné využití hrobových míst je zde proto minimální a staré náhrobky poměrně dobře zachované. O velké množství hrobů je stále pečováno potomky odsunutých Němců či širších rodin. Na hřbitově je také více zachovalých válečných hrobů a kenotafů.

Na hřbitově se celkově nalézá zhruba 140 objektů zájmu, mezi který patří cca dvacet moderních hrobů a zhruba stejné množství rozeznatelných hrobových míst bez jakéhokoliv hmotným dokladů (dokládají je nerovnosti v zemině). Náhrobků, které lze datovat před rok 194 je kolem 90. Hřbitov kruhového půdorysu disponuje původní neomítnutou ohradní zdí z lomového kamene. Brána se nachází v její severovýchodní části a míří směrem od zástavby sídla, nicméně směrem k farnímu kostelu, čímž vytváří specifický kostelní okrsek. Centrální cesta protíná hřbitov zhruba ve dvou třetinách blíž k severu a vede podél severního průčelí hřbitovní kaple Zmrtvýchvstání Páně. Kaple je orientovaná v ose západ-východ a její západní průčelí se dotýká středu hřbitova. Hřbitov prošel revitalizací v letech 2017-2020, při které byly odstraněny rámy opuštěných hřbitovů a opravena zhruba polovina (severní) hřbitovní zdi. Kolem hřbitovní zdi je také situována značně poškozená křížová cesta.

Nejhojnějšími typy náhrobků jsou kříž usazený na podstavci a stély, většinou ve variantě s bočními sloupky. Dále se na hřbitově nachází prosté stély a stély s podstavcem, kalvarijní kříže a edikuly. Na hřbitově se také nachází jednotky obelisků a soch. Z výtvarného pohledu se na hřbitově opakují motivy zkřížených a obrácených pochodní, zkříženého kříže a ratolesti, andělů a také sv. Josefa. Většina stél je také zdobena nízkým reliéfem, na kterém se většinou objevuje kříž, který má často ozdobné pozadí. Také se objevují plastické kříže z ušlechtilých kovů na stélách. Na stélách je také často k vidění medailonek s hlavou Ježíše Krista.

Samotný hřbitov se nachází za obnovovanou zříceninou kostela a nadále pustnoucí ruinou fary. Je zcela vyčištěn od náletů (včetně keřů), stromy se nacházejí pouze na sousedních pozemcích, za hřbitovní zdí (resp. jejími zbytky) s jedinou výjimkou - strom v západním rohu u nepatrných zbytků bývalé márnice.  Přístupová cesta na hřbitov vede průchodem kolem kostela od návsi (mírné schody), autem lze přijet až přímo na hřbitov cestou od severozápadu (kolem pískovcových soch; situace na mapě již není aktuální, sochy jsou rozmístěny podél cesty). Při okraji hřbitova - v místech za farou, poblíž dětských hrobů, je umístěno pět informačních desek věnovaných zdejšímu rodákovi Janovi ze Šitboře (alias z Teplé, v tuzemsku nepřesně označován jako Jan z Žatce, autor slavného díla Oráč z Čech). Zhruba uprostřed hřbitova dominantní pomník padlým v 1. světové válce. hřbitov sestává ze tří parcel: parcela 14/1-největší část (a zároveň původní část hřbitova, založeného po r. 1820), má tvar obdélníku s protaženým zašpičatělým severovýchodním rohem; parcela 14/2 - nepravidelného tvaru, vedená jako ostatní komunikace - dnes "seříznutá" - tvoří s hrotem parcely 14/1 tvar čtverce, na němž je umístěno několik hrobů; přes obě parcely vede v této původně hrotité části nově utvořená cesta (podél kostela) a pokračuje nahoru směrem na západ, ke středu hřbitova k památníku padlým v 1. sv. v., v linii hranice parcely č. 14/1); parcela 15 - dokoupena později, má tvar písene L s rozšiřující se spodní částí písmene.

Na hřbitově dominují náhrobky složené z kamenného podstavce a litinového kříže - ty jsou ve velké většině výtvarně zpracované často ještě s dochovanými postavami andělů, truchlících postav, ornamentů a ukřižovaného Krista, nad jehož hlavou je ve většině případů ještě dochován nápis INRI; v četných případech jsou dochované jen podstavce se zbytky kříže. Některé náhrobky mají tvar stély završené křížem, ty mají v horní části vpadlá zrcadla nápisových polí (nápisové tabule většinou chybí), někde se vyskytují oválná pole pro umístění keramických/porcelánových vložek s fotografií (někde jsou dochované). Na jednom hrobě je dochovaná bronzová hlava Krista s trnovou korunou, na dětských hrobech jsou patrné zbytky po keramických/porcelánových figurkách.

Obec Zálesí se nachází v západní části okresu Jeseník, asi 6 km jz. od města Javorníku. Původně samostatná obec se stala od roku 1960 součástí Javorníka. Mezi lety 1880 a 1930 se počet obyvatel pohyboval mezi 600 a 450. Existenci hřbitova na uvedeném místě, tedy jv. od kostela sv. Barbory už v první třetině 19. století potvrzují už císařské povinné otisky stabilního katastru pro Moravu a Slezsko z roku 1836. Je pravděpodobné, že kostel byl založen v souvislosti se zřízením farnosti v roce 1785. 

Na hřbitově je dochován jedinečný soubor původních náhrobků a dalších objektů (centrální hřbitovní kříž) z doby od konce 19. století do poloviny 20. století. Přibližně třetinu fondu náhrobků tvoří litinové kříže nebo jejich fragmenty. Kamenné náhrobky se uplatňují v necelé polovině případů, většinou z místních hornin těžených a zpracovávaných na Jesenicku (supíkovický a lipovský mramor, tzv. slezská žula). Jedinečnou součástí hřbitovního souboru jsou čtyři dřevěné náhrobky (hřbitovní kříže a jejich fragmenty) a dochované dřevěné obaly na rakve, většina z nich s patrnými nápisy. Část z obalů byla nalezena v bývalé márnici, kde je dnes součástí expozice, část je naskládána za hřbitovní zdí, kde je vystavena degradaci. Na hřbitově se nachází tři náhrobky se symbolickými nápisy na památku obětí padlých v bojích v první světové válce (kenotafy). Na hřbitově se od 50. let 20. století již nepohřbívá, některé hroby jsou však udržovány potomky původních německých rodin.

Na hřbitově je patrná dobře dochována původní ohradní zeď z lomového kamene kladeného do malty a nasucho, materiálem jsou místní metamorfity (především svory a ruly), méně často pro vysprávky použit také sekundární materiál z náhrobků (mramor, pískovec). Vstup ze SV vedle márnice, osazen novou kovovou brankou. Bývalá márnice (umrlčí komora) nedávno rekonsturovaná a přeměněná v místní muzeum (Heimatstube). Na SZ od hřbitova, směrem k cestě, se nacházel kostelík sv. Barbory postavený v polovině 18. století (1751) a zničený v 80. letech 20. století. V centru hřbitova hřbitovní kříž ze středně zrnitého až hrubozrnného bílého mramoru s datací 1884.