Historie Velkého Brna

Brněnská sídelní aglomerace zahrnovala ve středověku samotné město uvnitř hradeb, další 4 předměstí a samostatně vedený hrad Špilberk. Osídlení za hradbami se od 16. století dále rozrůstalo, přičemž byla evidována předměstí magistrátní (ve správě města) a nemagistrátní (šlo o majetek církevní nebo panství příslušející okolním samostatným vsím). Důležitým obranným prvkem ochraňujícím město zůstávala nadále pevnost Špilberk, území se zvláštním statutem.

Jak vypadalo Brno a jeho okolí v období obléhání Švédy, ilustruje veduta Bayera – Zeisera představující město a okolí z ptačí perspektivy.

V barokním období bylo vybudováno nové bastionové opevnění, které obklopovalo vnitřní město až do výstavby nové okružní  třídy  v 19. století.

Po napoleonských válkách došlo k postupnému bourání barokního městského opevnění a vznikaly nové urbanistické plány. Z tohoto pohledu bylo velmi důležité administrativní rozšíření města. 

To nastalo v roce 1850, kdy k městu byly připojeny nejen jeho nejbližší předměstí a území hradu Špilberk, ale také některé přilehlé obce. Rozsah působnosti prvního "Velkého Brna" zobrazuje následující obrázek.

A jak to bylo všechno postupně až do současné podoby města? To ukazuje  tato  aplikace  v dalších  krocích.  Hranice  jsou  vymezeny  s jistou nepřesností, jak to umožnily použité zdroje. Slouží spíše pro základní přehled o vymezení původních přičleněných obcí.

Následující část umožňuje zjistit informace o historickém vývoji jednotlivých částí připojených k městu v roce 1850. Stačí si vybrat příslušnou záložku.

Brno v nových hranicích se postupně vyvíjelo a vnitřní město procházelo přestavbou. Na podobu města  měl vliv zejména rozmach průmyslu.

Do konce první světové války nedocházelo k žádným velkým územním změnám, pouze k připojování malých, pro Brno strategických, částí.

Podle posledního sčítání lidu, provedeného před I. světovou válkou (v roce 1910) mělo Brno 125 737 obyvatel. Z tohoto množství  bylo 81 617 osob přihlášeno k německé a 41 943 osob k české národnosti. Navenek tak bylo Brno převážně německým městem, i když s výraznou českou menšinou.

Vznik Velkého Brna byl schválen 16. dubna 1919, kdy Národní shromáždění odhlasovalo zákon č. 213/1919 Sb. „o sloučení sousedních obcí s Brnem“. Šlo o 21 vesnic (Bohunice, Brněnské Ivanovice, Černovice, Dolní a Horní Heršpice, Juliánov, Jundrov, Kamenný Mlýn, Kohoutovice, Komárov, Komín, Lískovec, Maloměřice, Medlánky, Obřany, Přízřenice, Řečkovice, Slatina, Tuřany, Žabovřesky a Židenice) a dvě města (Královo Pole a Husovice). Rozloha Brna se tímto aktem zvětšila z 1.816 ha na 12.380 ha a počet obyvatel vzrostl na 221 758. V důsledku těchto změn se tak ve městě významně zvýšilo zastoupení českého obyvatelstva.  

Historii jednotlivých obcí připojených v roce 1919 zobrazuje následující přehled.

Za posledních 100 let již nedošlo k žádnému hromadnému připojování okolních obcí, jako tomu bylo roku 1919. Obce se připojovaly spíše jednotlivě podle akutních potřeb rozvoje města.

Velké rozdíly naopak nastaly v administrativní struktuře a urbanistickém vývoji města. Asi nejvýznamnější změnou byl vznik panelových sídlišť v období socialismu.

Následují stránka představuje přehled historického vývoje jednotlivých připojených obcí za poslední století.

Na vývoj Brna měli jistě nemalý vliv jeho někdejší starostové. Následující obrázek se proto zaměřuje právě na ně a zobrazuje starosty města Brna mezi lety 1851 a 1939. Z levého horního rohu to postupně jsou: Anton Haberler, Rudolf Ott, Christian d'Elvert, Alfred Skene, Karl Giskra, Karl van der Strass, Gustav Winterholler, August Wieser, Ferdinand Schnitzler, Petr Kerndlmayer, Karel Vaněk, Bedřich Macků, Karel Tomeš a Rudolf Spazier.

Více informací o těchto významných mužích Brna, ale i o starostech a starostkách novější historie, poskytuje  Internetová encyklopedie dějin Brna .