Historie Andělské Hory

Kostel Panny Marie Sněžné a hřbitov

Na místě kostelu stála již roku 1682 dřevěná kaple zasvěcená sv. Václavovi. O stavbu kaple se nejvíce zasadil rychtář Zedlitz. Na základech kaple byla poté roku 1816 vybudována kamenná stavba, výrazně rozšířena roku 1838. Kostelu byla roku 1875 přistavěna nová věž s baňkou, knoflíkem a křížem a od té doby se vnějšek kostela nedočkal žádné výraznější změny.

Vnitřek kostela byl výrazně upravován v letech 1898 a 1921. Kostel měl mešní licenci již od roku 1821. První mše se tu ovšem konala až o 3 roky déle.

S kostelem byl spojený církevní svátek a pouť konaná každý srpen z Liberce do Andělské Hory. Pouť byla zakončena mší právě v andělohorském kostele. Tradice zanikla za totalitního režimu. Již předtím ale její význam výrazně klesl ve válečném období.

V roce 1935 byl pozlacen starý kříž na věži kostela. V druhé polovině 20. století za totalitního režimu byla naplánována demolice kostela Panny Marie Sněžné, ke které nakonec naštěstí nedošlo. Takové štěstí neměl hřbitov vedle kostela, ze kterého v roce 1977 zmizely cenné náhrobky. Dnes je na místě hřbitova už jen prázdný prostor vedle kostela. Kostel dnes slouží ke kulturním účelům. Využívá se jako ateliér, ale hlavně jako výstavní prostor.

Panský dům

Podle legendy si namístě, kde později stál Panský dům postavil dům horník jménem Engel, který i dal jméno vesnici. Panský dům byl roku 1656 vrchností prodán Bartoloměji Zedlitovi, který byl nejvýznamnější osobností 2. poloviny 17. století. Zedlitz se stal prvním dědičným rychtářem a Panský dům změnil na rychtu. Dům významně upravil. Nejdůležitější úpravou byla výstavba věže na Panském domu. Věž byla s největší pravděpodobností dostavěna roku 1674, kdy na ni byla nasazena vlajka s daty 1471 a 1674. Právě druhé datum značí rok dokončení stavby věže.

V roce 1811 došlo k přestavbě Panského domu. Andreas Kunz pokryl střechu a věž břidlicí. Kunzeova přestavba byla upomínána jeho iniciály zasazenými v železném rámu nad hlavním vchodem domu až do jeho demolice.

Poté co Panský dům ztratil věž byl známý spíše jako hostinec U zlatého kříže. V hostinci byly hrány divadelní představení Dělnického tělocvičného a pěveckého spolku založeného roku 1898 Dělnickou stranou. Poté v multifunkčním sále hostince cvičil v zimě Německý tělocvičný spolek založený v Andělské Hoře 15. srpna 1931. Hostinec se nevyhnul demolicím probíhajícím za totalitního režimu. V roce 1986 dochází k demolici nejvýznamnějšího a nejstaršího domu v Andělské Hoře.

Pomník Wenzela Amtsbüchlera

Na památku andělohorského rodáka Wenzela Amtsbüchlera, který zemřel na frontě v Itálii, v bitvě u Custozzy byl postaven před Panským domem zdobený železný kříž. Po kříži byl pojmenován hostinec, který byl poté v Panském domě otevřen.

Kamenný kříž na návsi

Na návsi vesnice nalezneme kamenný kříž z roku 1795, u kterého se před dostavbou kostela konaly pobožnosti.

Pomník na památku padlých andělohorských občanů v 1. světové válce

Tento pomník najdeme kousek pod rybíčkem na návsi. Pomník zřídil spolek dobrovolných hasičů v roce 1922 na památku třinácti padlých andělohorských občanů v 1. světové válce v letech 1914–1918. Desky s nápisy na pomníku byly zrestaurovány.

Bývalá škola

Ve druhé polovině 19. století výrazně narostl počet obyvatel. Z tohoto důvodu už nestačila stará a malá škola. V roce 1887 byl proto zbořen starý obecní dům a na jeho místě byla vybudována škola, která byla slavnostně otevřena 2. září 1889. V roce 1944 byly v přízemí zřízeny prostory pro mateřskou školku. Malý počet dětí po druhé světové válce vedl k zániku školy. Zůstala už jen mateřská školka, která se musela potýkat s nedostatkem prostředků. Nakonec i ona byla zrušena roku 2000.

Rybníček na návsi

V druhé polovině 18. století byl rybníček na návsi využíván na bělící účely. Původně měl sloužit spíše jako požární nádrž, jelikož všechny domy byly postavené ze dřeva. Se zánikem bělení v Andělské Hoře zanikl i rybníček, po kterém zbyl pouhý vyschlý důlek.

Dne 15. března 2012 byla Chrastavě doručena petice 156 občanů pro obnovu rybníčku. . Původně se uvažovalo o zasypaní důlku. Petice podepsána 67 % dospělých obyvatel Andělské Hory ovšem rozhodla o dalším osudu rybníčku. Obnova rybníčku stála město pouhých 120 tisíc korun. Za pomoci jílu a folie bylo utěsněno dokonale propouštějící dno, a především potřebnými opravami byl přiveden do rybníčku opětovný zdroj vody. 10. července 2013 se uskutečnilo slavnostní otevření rybníčku.

Transbordér

Srpnová povodeň roku 2010 zničila mosty a lávky na Jeřici, Lužické Nise a Vítkovském potoku. Místo zničené lávky v Andělské Hoře byl vystaven transbordér. Transbordér je upravení lanovka, která využívá k dopravě kabinku zavěšenou na kladkách. Transbordérem pohybují samotní cestující, kteří tahají za lano. Projekt pochází od architekta Martina Rajniše, který se inspiroval stavbou profesora Mirko Bauma. Ten podobný transbordér vybudoval v Porúří říčky Niers roku 2003. Podle Rainiše může dřevěný transbordér při dobré údržbě vydržet i 40 let. Celá konstrukce byla zhotovena za pouhých 650 tisíc korun a byl postaven za pouhých 23 dní. První zkušební jízda byla zahájena v 10:10 10. 10. 2010. Transbordér je připraven i na další případnou povodeň. Kabinu je totiž možné vyzvednout kladkostrojem vzhůru. Celý systém kromě betonových základů je skladný a je možné ho kdykoliv podle potřeby přemístit a využít jinde.

Hamrštejn

Přesné datum založení hradu neznáma. Poprvé je Hamrštejn zmíněn roku 1357 v listině, kterou Bedřich z Biberštejna přislíbil věrnost Karlu IV. Název hradu by měl souviset s existencí jednoho z vůbec nejstarších hamrů v Čechách. Umístění této středověké železárny neznáme, protože hamr na konci 16. století, již neexistoval.

Během husitských válek se hrad dostal do rukou husitů. Poté od roku 1454 patřil hrad znovu Biberštejnům. Roku 1545 skončil spor mezi Doníny a Bibrštejny o Machnín. Donínové zvítězili a Hamrštejn se dostal do naprosté izolace. Roku 1551 zemřel Kryštofa z Biberštejna, čímž vymřela frýdlantská větev rodu a majetek rodu připadl panovníkovi.

Ve smlouvě z roku 1558 je Hamrštejn již uváděn jako pustý. Zda byl hrad opuštěn po požáru, nebo poškozen při bojích se sousedními Doníny nevíme.

V okolí Hamrštejna se dolovalo železo, cín a olovo až do poloviny 18. století. Poté se těžba přestala vyplácet a byla zrušena. Hospodářský život se k okolí hradu vrátil až po roce 1826. Liberečtí kapitalisté Siegmund a Neuhäuser zde postavili textilní továrnu, přičemž využili příhodného spádu Nisy.

Hamrštejn byl v roce 2008 zařazen mezi nejohroženějších kulturní památky v České republice, kvůli narušená statice a celkovému nevyhovujícímu stavu zdiva. Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Liberci navázalo spolupráci s Lesy ČR ve věci statického zajištění a obnovy zříceniny hradu. Úkolem obou institucí bylo zajistit bezodkladnou péči o zdivo a v dlouhodobé době zajistit trvalou péči o zříceninu, vedoucí k zastavení erozních procesů a ke zpomalení degradace zdiva.

Stabilizace a konzervace zříceniny hradu byly zpracovány jako soubor činností vedoucí k úplnému zastavení nebo alespoň zpomalení degradace pozůstatků hradu, jehož stav byl donedávna velmi špatný. Účelem bylo zachování kulturních hodnot hradu. První etapa stabilizace a konzervace zříceniny probíhala v letech 2010 a 2011. Došlo k statickému zajištění zdiva severní věže s využitím tradičních technologií a postupů zdění. Provedené práce zajistily minimální degradaci zdiva vlivem eroze a povětrnostních podmínek. Díky statickému zajištění severní věže je možný bezpečný pohyb osob v areálu hradu. Kulturně historické hodnoty hradu, které byly důvodem pro jeho zápis do Ústředního seznamu kulturních památek ČR nebyly provedenými pracemi ohroženy a vzhledem k precizně použitým postupům došlo k zachování výjimečných hodnot hradu i pro budoucí generace.