Královéhradecké živnosti v Salonu republiky

Hradec Králové byl v první třetině 20. století urbanisticky na vzestupu. Otevřené možnosti nejen pro novou zástavbu přinesl přerod města, které od konce 19. století procházelo rozsáhlou přestavbou z pevnosti v moderní metropoli. Změny umožňovaly rozvoj i v oblasti každodenního života a trávení volného času.

Mapa s příběhem seznamuje s vybranými živnostmi a podniky, které tehdy tvořily důležitou součást společenského a obchodního dění ve městě. Přináší unikátní pohled na období rozkvětu města, přezdívaného tehdy "Salon republiky", a zprostředkovává autentické zážitky z minulosti Hradce Králové. Zájemci objeví příběhy koloniálů, pekáren, kaváren, cukráren a vináren, které sloužily jako místa setkávání a odrážely atmosféru doby. Dokumentovány byly především ty živosti, k nimž se dochoval archivní či fotografický materiál, a je tak možné jejich působení v Hradci Králové lépe doložit.

Obchody s koloniálním zbožím nabízely svým zákazníkům sortiment z exotických a vzdálených zemí z tehdejších kolonií evropských států. Kromě potravinářského a drogistického zboží nabízel dobrý obchodník i další průmyslové komodity každodenní potřeby. V koloniálu se dala koupit nejen káva, kakao, koření, citrusové plody a jiné exotické ovoce, ale také vanilka, fíky, cukr, mák, ořechy, petrolej či nejrůznější suroviny potřebné pro vaření. Specifikem těchto obchodů bylo rozvažování. Sortiment byl obchodníkovi dodáván pouze ve velkoobchodním balení. Zákazník si mohl koupit jen množství, které nezbytně potřeboval. Káva se většinou mlela v obchodě, některé obchody měly i vlastní pražírnu. Obchody s koloniálním zbožím nebo také koloniály, občas nazývané také obchody se smíšeným zbožím, provozovali obchodníci v centru města, ale i v okolních obcích. V řadě koloniálů, většinou v menších obcích, se kromě potravin prodávalo také oblečení, hračky, nádobí a další vybavení do domácnosti nebo zahrady.

Obchody se smíšeným zbožím mělo jen v Hradci Králové ve druhé polovině 30. let cca 60 živnostníků, obchody s koloniálním zbožím 15 živnostníků. V okolních obcích fungovaly spíše obchody se smíšeným sortimentem, koloniálů zde bylo výrazně méně.

Někteří živnostníci nebo firmy s řetězci po celé ČR jsou v adresářích a zdrojích výzkumu uvedeni, vzhledem k nabízeným službám a sortimentu zboží u několika typů obchodů zároveň.

Velkoobchod koloniální, resp. obchod s lahůdkami a koloniálním zbožím, provozoval v Hradci Králové společně s vlastní pražírnou kávy například Eduard Řezáč. Obchod sídlil na Velkém náměstí a v Úzké ulici, měl vlastní sklad cukru, kávy a soli.

Majitelem velkoobchodu s koloniálním zbožím se sídlem na Velkém náměstí byl také Josef Baum. Koloniál a vinárnu měl nedaleko Josef Komárek (koncem třicátých let Jindřich Komárek). Pekařský závod na Karlově třídě vedl František Votava, filiálku měla firma ještě na Jiříkově třídě (dnes třída ČSA). V polovině 30. let získal pekárnu na Karlově třídě do pronájmu Zděněk Bíl. Sortiment pečiva byl rozšířen na obchod se smíšeným zbožím. Koncem 30. let pak Zdeněk Bíl skončil jako nájemce v obchodě F. Votavy a ve stejné ulici provozoval další obchod se smíšeným zbožím. V Mýtské ulici měl koloniál Antonín Kopecký s manželkou Marií, po nich převzal firmu jejich zeť František Formánek.

Ve Svobodných Dvorech provozoval obchod s vlastní pekárnou Bohumil Zábrodský. Na Pražském Předměstí jste mohli zajít do koloniálu Miloše Vondráka nebo do Nádražní ulice do velkoobchodu Konráda Šlejšky.

Ve Svobodných Dvorech provozoval v období první republiky koloniál s pekařstvím Bohumil Zábrodský. Živnost zde fungovala do roku 1905. Unikátní fotografie interiéru obchodu a pekárny, zhotovené královéhradeckým fotografem K. Liškou, poskytla muzeu rodina pana Zábrodského.

Svoje obchody měly v Hradci Králové a okolních obcích i firmy Josef Meinl a Alois Jirsák, jejichž sortiment zahrnoval také typ zboží, které nabízely obchody se smíšeným zbožím.

V meziválečném období byly Lomnické suchary běžnou součástí nabídky řady obchodů. Tradiční výroba a později velkovýroba cukrářského výrobku se váže k rodinné firmě Jínů z Lomnice nad Popelkou. Kvalita výrobků Jínových Lomnických sucharů byla oceněna první cenou Grand Prix na světové výstavě v Paříži v roce 1927.

Prvorepublikový Hradec Králové nabízel čerstvé pečivo prostřednictvím pekařství, koloniálů nebo obchodů se smíšeným zbožím, určitý druh pečiva jste mohli nalézt také v cukrárnách nebo kavárnách. Ve 2. polovině 30. let zahrnoval Adresář a schematismus Velkého Hradce Králové jen v samotném městě na 20 pekařů, nepočítaje okolní obce.

V letech 1921 až 1923 byl vybudován velký pekárenský areál – Velkopekárna Ústředního konzumního družstva na Pražském Předměstí. Při dvousměnném provozu se za den upeklo 2333 bochníků a 30 000 kusů pečiva.

Dvoupatrová velkopekárna Ústředního konsumního družstva pro město Hradec Králové a jeho okolí byla vybudována nákladem 1 400 000 Kč na uzlu ulic Hořické, Chelčického a Nádražní. Součástí rozsáhlého areálu byla velkopekárna s moderním vybavením, dílnami, pecemi a výpravnou hotového zboží, skladištní budovy a objekt s kancelářemi. Dvousměnný provoz vyprodukoval 2333 bochníků a 30 000 kusů pečiva, které distribuovala vlastní auta.

Vedle toho zásobovali město a okolní obce také další pekaři. Parní velkopekárnu provozoval také Ladislav Duran v Mánesově ulici. Vyhlášené Cardovo pekařství jste mohli navštívit ve Švehlově ulici nebo na Ulrichově náměstí / Jungmannově třídě (dnes Střelecká). Pekařství vedl také např. František Votava na Jiříkově (dnes ČSA) a později Karlově třídě, Zdeněk Bíl na Karlově třídě nebo Václav Vnuk na Malém náměstí.

Nejen velkopekárny, samostatní pekaří, ale i koloniály nebo obchody se smíšeným zbožím nabízely svým zákazníkům v prvorepublikovém Hradci Králové širokou nabídku pečiva, pekaři také často sortiment pečiva doplňovali dalším zbožím, proto jsou v adresářích uváděni u obchodů se smíšeným zbožím.

Unikátní fotografie interiérů pekárny Bohumila Zábrodského ve Svobodných Dvorech, zhotovené královéhradeckým fotografem K. Liškou, dovolují nahlédnout do dobové pekárny, zhlédnout práci zaměstnanců i výrobu tradičních produktů. Fotografie poskytla muzeu rodina B. Zábrodského. Kromě pekárny provozoval B. Zábrodský také koloniál.

K obchodům koloniálního typu byly autorkami přiřazení také prodejci a výrobci lihovin. V těchto obchodech byly často k dostání také „lahůdky“, živnostníci tak kromě lihovin prodávali i různé pochutiny vhodné k vínu atd., provozovali také vinárny nebo výčepy lihovin atd. Na Čelakovského ulici provozoval velkovýrobu likérů a ovocných šťáv J. Khom, později Bohuslav Khom. Na Karlově třídě sídlila vyhlášená Salavcova vinárna vedená Jaroslavem Salavcem. V Palackého ulici (dnes V Kopečku) měl obchod a vinárnu Antonín Gergurič. Na Velkém náměstí bylo možné navštívit vinárnu Jindřicha Komárka, Eduarda Řezáče, Marie Vlachové nebo Formánkovu vinárnu, kterou vedl Alois Formánek.

Vyhlášená vinárna fungovala v Grand-Hotelu Urban, její interiér byl fotograficky zdokumentován a dostal se dokonce na dobové pohlednice.

V meziválečném období výrazně stoupla obliba kávy a káva si našla cestu do všech vrstev společnosti. Rozšířené byly i náhražky kávy např. cikorka nebo melta. Na tuto skutečnost reagovali i obchodníci, kteří nabízeli čerstvou kávu upraženou přímo v obchodě.

Káva byla k dostání v obchodech s koloniálním zbožím např. ve velkoobchodech J. Bauma nebo F. Řezáče, u obchodníků a prodejců lihovin a lahůdek. Několik provozoven, kde se prodávala káva, exotické zboží nebo lahůdky, měly ve městě a okolních obcích firmy Jirsák a spol. nebo Julius Meinl.

„Největší podnik českého severovýchodu“ Václava Vyleťala (později Vyleťal a Pick) dovážel kávu, kakao a čaj. Svůj obchod z Jiříkovy třídy (dnes třída ČSA) přesunul do Havlíčkovy ulice.

Karel Kulík, průkopník, zakladatel a propagátor odborných obchodů s kávou. V roce 1899 otevřel svůj první obchod s kávou, byl mistrem reklamy a propagace. V meziválečném období se obchody firmy rozšířily po celém Československu. V Hradci Králové měl Karel Kulík obchod s vyhlášenou Kulíkovou kávou na Jiříkově třídě (dnes ČSA).

U obchodníků se za první republiky stala oblíbenou kostková Hradecká cikorka a Hradecká žitná káva – „výborné jakosti, která uspokojí každého“, kterou vyráběla potravinářská továrna firmy vyrábějící kávoviny v Hradci Králové-Kuklenách, Kávoprůmysl, spojené družstevní sušárny s.r.o. Firma, založená v roce 1919, dosáhla největšího rozmachu v polovině dvacátých let, kdy bylo zřízeno několik nových oddělení: pro výrobu vojenských kávových konzerv, oddělení pro výrobu obilné kávy. Ochrannou známkou firmy byla značka Tři děcka.

S oblibou kávy byl spojen vzestup kaváren. Ty se stávaly symbolem nového životního stylu. Kavárna byla v období první republiky nejen místem relaxace a pití dobré kávy, ale také místem společenského setkávání, probíhaly zde schůzky s přáteli, probírala se politika a společenské události, scházely se zde známé osobnosti, k dispozici byly domácí i zahraniční noviny a časopisy. A to vše v řadě míst v průběhu 20. let s novým rozhlasovým vysíláním. Návštěva kavárny, mnohdy spojené s cukrárnou, patřila ke koloritu první republiky i v Hradci Králové.

Ke kávě byly v nabídce cukrovinky místních živnostníků, ale také z již zmíněných velkých provozoven. Cukrárenská výroba měla v Hradci Králové bohatou tradici, v meziválečném období byly ve městě dvě továrny na cukrovinky, speciální obchody s cukrovinkami a v centrálním městě kolem 15 cukrářských živností.

Královéhradecké kavárny nabízely nejen vlastní vyhlášené „sladké“ speciality, ale také produkci místních velkých provozoven. Tovární výrobu cukrovinek zahájila „První česká továrna perníku“ Josefa Katschnera již v roce 1907, zpočátku se zaměřila na výrobu perníku, později přidala medové pečivo, medové koláčky, kandity, fourée, oplatkové zboží a další cukrovinky. Vyráběly se zde i vaječné těstoviny, nudle, flíčky a makarony.

V letech 1923–1924 byla na rohu Průmyslové a Škroupovy ulice postavena továrna na cukrovinky Jitřenka, jejíž produkce se zaměřila na bonbóny, karamel, čokoládu, pralinky a plněné bonbóny.

Cukrářskou živnost a prodej cukrovinek provozovala ve městě celá řada drobných živnostníků. Na Velkém náměstí nabízel cukrářský podnik Antonína Šejnohy, později Josefa Šejnohy a Marie Šejnohové, vyhlášenou specialitu dětský suchar, ale také jemné bonbóny, čokoládu, bonboniéry, vína a likéry. Na Jiříkově třídě (dnes ČSA) provozoval cukrárnu Julius Mahrla, který otevřel ve 30. letech obchod i na Ulrichově náměstí. Ve Švehlově, poté v Jeronýmově ulici měl cukrářství František Kronus, filiálka firmy byla i na Pražském Předměstí. Vyhlášenou cukrárnu U Pacholíků v Havlíčkově ulici vedl majitel Josef Pacholík. Většina těchto cukráren však nebyla fotograficky dokumentována.  

Služby vlastních kaváren a vináren nabízely svým hostů a obyvatelům města také např. hotely Grandhotel Urban, hotel Centrál nebo Paříž. Fotograficky dokumentovány jsou např. kavárna hotelu Centrál nebo Grandhotelu Urban. Hotely byly zařazeny do této části výzkumu pouze v souvislosti s kavárnami a vinárnami, které provozovaly. Hotelnictví a hostince budou součástí dalšího badatelského záměru.

Hradec Králové, živnosti, koloniál, káva, kavárna, cukrářství, pekárna, lahůdky, vinárna, 20. století

PhDr. Pavla Koritenská

• autorka projektu
• e-mail: p.koritenska@muzeumhk.cz
• tel.: 495 534 798

PhDr. Zdeňka Kulhavá

• autorka projektu
• e-mail: z.kulhava@muzeumhk.cz
• tel.: 495 534 798, 606 035 585

Mgr. Petr Bártík, Ph.D.

• autor webové prezentace
• e-mail: p.bartik@muzeumhk.cz
• tel.: 495 534 798, 720 947 785