Povodňování

luh při soutoku Moravy a Dyje

Co je to povodňování?

Úmyslem tohoto příspěvku je poskytnout pohled do problematiky, která se váže k lužnímu lesu v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Zkusme se tedy zamyslet nad tímto tématem z pohledu hydrologů. Nenechte se na začátku odradit a zkuste si přečíst i něco z historie, snažili jsme se vybrat to, co nám přišlo zajímavé a potřebné k pochopení alespoň části této rozsáhlé problematiky. Jsme si vědomi toho, že nemůžeme pojmout problém v celé jeho šíři, proto Vám nabízíme alespoň jeho část. To, co Vás zaujme a chtěli byste vědět podrobněji, můžete hledat nejen v uvedených zdrojích.

Co si představit pod pojmem lužní les?

Lužní lesy vznikly v oblastech s pravidelnými záplavami, tzn. jsou to společenstva zvyklá na vysokou hladinu podzemní vody a na záplavy. Zatopení snáší několik dní i týdnů. Ke své existenci tedy lužní les záplavy potřebuje, jinak začne usychat.

V lužním lese v nivě soutoku Dyje a Moravy můžeme spatřit zachovalé duby, velké množství olšin a vrb v tzv. tvrdém luhu, který je typický dubem letním a jasanem úzkolistým. Rostou zde vlhkomilné rostliny, které jsou přizpůsobeny podobně jako stromy k růstu v dočasném zamokření půdy. Tato specifická stanoviště obydluje značné množství chráněných organizmů, které využívají např. mrtvé dřevo, které se v hospodářských lesích v podstatě nevyskytuje. Chráněná příroda tak naskýtá pokorným návštěvníkům úkazy, které není možno vidět jen tak v ledajakém lese.

Obr. 1 Suchá oblast slepých ramen Dyje v oboře Soutok mezi oblastí Černého jezera a Bornovou jámou (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Pár informací z historie

K existenci lužního lesa je zapotřebí dostatek vody, které přinášely především jarní povodně z řek Dyje, Moravy a Kyjovky, protože oblast jižní Moravy je na úhrny srážek během roku chudá. V minulosti (ještě ve 30. letech 19. stol.) nebyly řeky tolik zahloubené, napřímené a místy i vyvýšené hrázemi (bermami) jako dnes, hladina podzemní vody byla díky tomu vyšší a lužní les byl zaplavován. Důležitým faktem bylo také to, že povodňové vody nemusely přinášet všechny tři řeky najednou, ale různě po sobě a v jiném období. Rozliv, nebo naopak vysychání se díky tomu v oblasti lužního lesa lišilo. Podobu lužního lesa tedy řídila nahodilost a dynamika povodní, a tomu odpovídala rozličnost společenstev (Veselý, 2020).

Kvůli hospodářské „neatraktivitě“ podmáčených oblastí, které nemohou být obhospodařovávány, počátkem 19. století přicházejí první náznaky meliorací. V této době sloužily kanály pro odvod vody při povodních a zavlažování suchých oblastí. Je dochována zmínka o první žádosti o umělé zaplavování břeclavských luk z roku 1852. Lichtenštejnové si byli vědomi složitosti problému, kdy se zčásti přikláněli k projektům meliorací, avšak nesouhlasili se soustavným regulováním toků (Veselý, 2020). Během 19. století se objevují záznamy o regulacích Dyje, které byly často zamítnuty. Ve 2. pol. 19. stol pan Ing. J. Podhagsky, který se zabýval problematikou regulací Moravy a Dyje, zmiňuje oprávněnou regulaci velkých vod v létě, ale upozorňuje na důležitost jarních povodní, které přináší vegetaci živinami obohacené sedimenty (Fiala, Štěpánek, 1992). K některým změnám dochází již v předválečném období, ale po nuceném odchodu německy mluvícího obyvatelstva (na základě Benešových dekretů 1946) a změně hospodaření dle sovětského režimu byly provedeny zásadní úpravy koryt Moravy a Dyje (Veselý, 2020).

Řeky se do lužního lesa přestaly vylévat samovolně a protipovodňová opatření se soustředila spíše na to, co poskytoval za povodní les, namísto toho, co povodeň poskytovala lesu. Území tedy začalo sloužit jako poldr, resp. území, kam je možné řízeně rozlévat povodňové vody. Člověk začal rozhodovat o manipulacích na technických objektech a tedy době, kdy se povodňová voda dostane do lužního lesa. Důsledkem těchto opatření začala lesu voda chybět. Přesto, že je možné vytvářet „umělé“ povodně díky nadlepšování průtoků, je spousta dalších vstupujících proměnných, které ovlivňují ustanovení doby těchto povodní např. zahnízďování ptáků, nebo mezi ně může patřit i náročnost udržování lesních cest – odklízení nánosů bahna (Veselý, 2020).

Obr. 2 Povodňování v oboře Soutok 4. 3. 2020 (ČHMÚ, 4. 3. 2020)

Úprava řeky Dyje v úseku Břeclav – Nové Mlýny byla zahájena v únoru 1968 a ukončena v prosinci 1973. Cílem úpravy bylo zabránit rozlivům v údolní nivě, ke kterým docházelo až třikrát ročně. Bylo uvažováno i o následné výstavbě novomlýnských nádrží, které měly svým retenčním účinkem snížit rizika povodní. Dolní zdrž Nové Mlýny se začala napouštět 1. 7. 1988. Stejně jako zadržování vody v nádržích, tak i napřimování vodních toků přirozeným ekosystémům neprospělo. Hladina podzemní vody díky těmto změnám klesla cca o 0,5 m a lužní les tak přišel o svoji přirozenou dávku vody. Proto je od 90. let snaha záplavy opět obnovovat, a to příležitostným vypouštěním vody z Novomlýnské nádrže v takovém objemu, který by měl simulovat již zmiňované potřebné záplavy..

Obr. 3 Povodňování v oboře Soutok 4. 3. 2020 (ČHMÚ, 4. 3. 2020)

Dochované zmínky o tomto řízeném zaplavování jsou z roku 1992 a nejspíše bylo povodňováno i v roce 1998. Ke konci 90. let Lesy ČR začaly dříve odvodňovací kanály používat jako zavlažovací. Síť byla upravena tak, aby ji systém koryt a stavidel dokázal vodu zadržet, vzdouvat, a aby se místy rozlila do lesa. Voda byla přiváděna z Moravy i Kyjovky a podzemním vodám pomohlo i několik přirozených povodňových epizod. V posledních letech však les sužuje sucho (podobně jako ostatní oblasti) a systém kanálů, mrtvých ramen a tůní se plní sedimenty skrze nedostatečné pročišťování a zasakování (Veselý, 2020).

Umělé povodňování z řeky Dyje si Lesy ČR vyžádaly v roce 2017, 2019 a 2020. V roce 2018 to nebylo možné z důvodu nedostatku vody ve vodních nádržích (Povodí Moravy, 2020; Veselý, 2020).

Obora Soutok, ke které se také váže tento příspěvek, byla uznána v roce 1971 jako oblast pro chov jelení, dančí a černé zvěře. V oboře díky pestré dřevinné skladbě existují velmi vhodné podmínky pro pastvu (Míchal, 1989).

Co je to umělé povodňování?

Obr. 4 Dyje při mimořádné manipulaci 8. 3. 2019, průtok 63-66 m3 dle vodoměrné stanice Ladná (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Jak už bylo zmíněno, Novomlýnské nádrže zachytávají jarní tání sněhu a řeky Morava, Kyjovka i Dyje jsou zregulovány tak, že nedochází k rozlivům vody v lužních lesích. Pokud je tedy dostatečně napuštěna nádrž, je možné záplavy napodobit vypuštěním vody z nádrže, viz Obr. 4. Za běžných průtoků se voda do lužních lesů nevpouští. V posledních letech, kdy se nejen hydrologické sucho projevovalo a dále projevuje na přírodě nejvíce, dochází k této mimořádné manipulaci častěji. Tato situace nastává pouze v případě absence přirozené jarní povodně a to výhradně na vyžádání podniku Lesy ČR. Co se tedy děje? Na začátku března je upouštěn z nádrží takový objem vody, aby došlo k zaplavení lužního lužního lesa, resp. obory Soutok. Objem vypouštěného průtoku se rok od roku liší dle možností a podmínek. Pokud by byly jarní povodně, jak bývalo běžné, a tím pádem i dostatečné množství vody, nemuselo by docházet k mimořádné manipulaci na vyžádání.

Umělé povodňování z řeky Dyje si Lesy ČR vyžádaly v roce 2017, 2019 a 2020. V roce 2018 to nebylo možné skrze nedostatek vody ve vodních nádržích (Povodí Moravy, 2020; Veselý, 2020).

Obr. 5 Interaktivní mapa polohy vrtů podzemních vod, míst terénního průzkumu v roce 2019 a 2020 při jarním povodňování a přibližná plocha možného zaplavení lužního lesa mezi řekami Dyje a Morava

Porovnáme-li objem vypouštěné vody z nádrží za běžného provozu a průtok při mimořádné manipulaci, je rozdíl i několik desítek m3. Při běžném provozu je dlouhodobě vypouštěno průměrně kolem 25 m3, při mimořádné manipulaci se může průtok pohybovat hodně přes 70 m3, případně i přes 100 m3. Čím je průtok větší, tím více vody se do obory Soutok dostane. Jelikož hlavní tok Dyje přímo neprotéká oborou, je vtok závislý na kapacitě kanálů a spádu přívodních kanálů z řeky. Kolik vody se dostane až ke stromům, tůním a bočním kanálům tedy závisí nejen na kvalitě celého (kanálového) systému, ale také na tom, kolik vody je schopno přetéct z Dyje, např. při průtoku 90 m3.

Obr. 6 Objekt sloužící k vpuštění vody do kanálů do obory Soutok (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Poznatky z terénu

Další části textu se budou věnovat průtokům a místům, které nás zajímaly z pohledu hydrologického, tedy, kolik vody protéká v daném místě, či kolik vody bylo naměřeno v podzemních vrtech.

Obr. 7 Pohled od propustku směr objekt (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Objem průtoků v Dyji v době terénního měření v roce 2019 byl nižší, a to 63-66 m3, než v roce 2020, kdy bylo vypouštěno kolem 85 m3. Viditelný rozdíl byl zřejmý u mostku, který kříží kanál vedoucí vodu do obory Soutok v blízkosti lokality Pohansko. Při první návštěvě v roce 2019 nebyl objem vody dostatečně velký na to, aby se vylil z koryta a dostal se tak do okolních luk. Ačkoliv byla voda propustkem v mostku zpomalována a zadržována, i přesto zůstávala v korytě. Názorně tuto situaci dokresluje Obr. 7. Naopak v následujícím roce se voda dostala z koryta do luk, Obr. 8. Tento rok už nebylo možné suchou nohou kanál přejít. Z obrázků je patrný rozdíl, který jsme chtěli podložit i hydrometrickým měřením. V roce 2019 měření neproběhlo měřicí technikou, ale orientačně byl odhadnut průtok na 200 l/s. V roce 2020 byl naměřen v korytě objem průtoku přibližně 1,3 m3. Měření nebylo příliš kvalitní, protože bylo ovlivněno nerovnoměrným prouděním, zanesením koryta a rozlivem do luk, avšak pro základní orientaci je měření dostačující.

Obr. 8 Pohled směr Pohansko

ČHMÚ, 4. 3. 2020

Obr. 9 Rozliv vody z koryta do luk u Pohanska

ČHMÚ, 5. 3. 2020

Obr. 10 Přívodní kanál, foceno z mostu u Pohanska

ČHMÚ, 8. 3. 2019

Obr. 11 Tůně u mostku u Pohanska

ČHMÚ, 8. 3. 2019

Obr. 12 Vysychající nádrž u zámečku Pohansko

ČHMÚ, 8. 3. 2019

Obr. 13 Zavodňování lužního lesa – Bornova jama

ČHMÚ, 5. 3. 2020

Další hydrometrické měření proběhlo u stavidla, kde byly podmínky pro měření mnohem vhodnější. Kvalitní měření bylo vyhodnoceno na průtok 1,6 m3 dne 5. 3. 2020.

Obr. 14 Stavidlo 8. 3. 2019, Obr. 15 Stavidlo 5. 3. 2020 při hydrometrickém měření průtoků pomocí přístroje ADCP (ČHMÚ)

Hydrometrické měření průtoku pomocí přístroje ADCP (ČHMÚ)

Obr. 16 Zavřené stavidlo v břehu koryta Dyje (ČHMÚ, 5. 3. 2020)

Když si však uvědomíme, že korytem řeky Dyje protéká několik desítek m3 a do jednoho kanálu v odběrném místě se dostane přibližně 1 m3, je to značný rozdíl. Jelikož naše oči a fotoaparáty přitahuje více voda, než suchá koryta, jsou uvedené fotky většinou z míst, kam se voda z Dyje dostala. Míjeli jsme spoustu míst, kde by přítomnost vody byla pro les určitě žádoucí.

Obr. 17 U vstupu do obory Soutok (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Doprovodná interaktivní mapa zobrazující polohu fotografií z textu

Co nám ukazují naměřená data z vodoměrné stanice a z mělkých vrtů podzemních vod?

Pokud se na situaci podíváme z pohledu naměřených dat jak povrchových vod, tak i podzemních vod, uvidíme propojení. Hydrogram ze stanice Ladná zobrazuje průběh průtoků v hodinovém kroku. Díky této podrobnosti je zřejmý rozkolísaný stav.

Obr. 18 Hydrogram hodinových průtoků ve stanici Ladná za období 1. 1. – 31. 7. 2019 a 1. 1. – 31. 7. 2020, data pro rok 2020 nejsou autorizována (ČHMÚ)

V obou rocích byly vypouštěny zvýšené průtoky na začátku března v souvislosti se zavlažením lužního lesa. V roce 2019 hodnoty průtoků vystoupaly k 70 m3 a bylo povodňováno od 4. do 9. března. Druhá epizoda, která by se mohla v podzemních vodách projevit, dosáhla k 75 m3 ve druhé polovině března. Povodňování v roce 2020 bylo objemem vody bohatší, průtok v Dyji dosáhl v březnu k 100 m3 a povodňování trvalo od 3. do 5. března. Díky vydatným srážkovým epizodám v měsíci červnu a v první polovině července došlo k dostatečnému naplnění Novomlýnských nádrží, proto byly vypouštěny vysoké průtoky i v těchto měsících. Významné průtoky ve vodoměrné stanici Ladná můžeme považovat od hodnot 1leté vody Q1 = 160 m3/s.

Důležitou součástí lužních lesů je výška hladiny podzemních vod pro udržení dostatečné vlhkosti. Stav podzemních vod v mělkém oběhu (kvartérní zvodeň) je znázorněn na Obr. 19 a Obr. 20 v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Vrt VB0362 Pohansko je umístěn necelý kilometr jihovýchodně od koryta řeky Dyje a cca 800 m severně od koryta, které přivádí vodu z Dyje do obory. Přibližně 30 m od koryta z Bornovy jamy je usazen vrt VB0364 Lány v blízkosti zámečku Lány. Tento vrt nebyl v době povodňování v roce 2019 funkční. Vrt VB0365 Doubravka leží cca 650 m severozápadně od Kyjovky, 1,5 km V od Dyje. U jezera u Ruských domků měří vrt VB0366 Ruské domky.

Obr. 19 Stav podzemních vod mělkých vrtů v oblasti soutoku Moravy a Dyje 1. 1.–30. 4. 2019 (ČHMÚ)

Na první pohled je zřejmý pozvolný vzrůst hladin podzemní vody, který má souvislost s kolísáním hladin podzemních vod v rámci roční periody. Maxima této pravidelné roční periody jsou na jaře, minima pak na podzim. Na jaře je tento vzrůst způsoben dotací vody ze zimních srážek a postupným rozpouštěním zimních zásob sněhu z krystalinika Vysočiny. Doba dotoku pak odpovídá zpoždění podzemní vody za vodou povrchovou, kde zaznamenaná maxima odpovídají konci března a začátku dubna.

V roce 2019 není v naměřených hladinách podzemních vod viditelná žádná výrazná změna vztahující se k povodňování v březnu. Oproti tomu se v roce 2020 změna vlivem povodňování projevila. Dále následuje podrobný popis situace v roce 2020.

Obr. 20 Stav podzemních vod mělkých vrtů v oblasti soutoku Moravy a Dyje 1. 1.–17. 7. 2020 (ČHMÚ)

V první části se zaměříme pouze na jarní měsíce v roce 2020, viz Obr. 20. První vrt VB0362 Pohansko zaznamenal mírné zvýšení hladiny 4. března, a to na 152,93 m, s dalším vzestupem na nejvyšší hodnotu 5. března (153 m), která pak následně poklesla, ale ne již na svou původní hodnotu. Podobný průběh má hladina ve vrtu VB0365 Doubravka, zde však není patrné vychýlení. Nejviditelnější vliv povodňování je zaznamenán v datech vrtu VB0364 Lány. Hladina vzrostla ze 152 m na 153,3 m během 3 dní (3.–5. března) a následně klesala až do 9. června, kdy však také neklesla až k původní hodnotě. U posledního z vrtů, VB0366 Ruské domky, je viditelné kolísání hladiny podzemní vody, avšak není tak extrémní jako u předchozího vrtu a svým průběhem se liší od ostatních vrtů skrz vliv převodů vod z Kyjovky a Moravy.

V červnu a červenci se projevuje do podzemních vod i nadnormálně vydatné období dešťů. V době zvýšených průtoků v Dyji kvůli vypouštění Nových Mlýnů reagovaly opět především vrty VB0362 Pohansko a VB0364 Lány. Nejvýše hladina vystoupala na hodnotu 154,15 m dne 22. června ve vrtu VB0364 a o pár dní později 5. července dosáhl na téměř totožnou hodnotu 154,18 m vrt VB0362 Pohansko. Od té doby oba vrty zaznamenávají pokles hladiny podzemních vod. Ve vrtu VB0362 Pohansko došlo k dosažení nejvyšší hodnoty nadmořské výšky později než ve vrtu VB0364 Lány. V měsíci březnu dochází k dosažení nejvyšší hodnoty ve stejnou dobu. Vliv zvýšených povrchových průtoků zaznamenal i vrt VB0366 Ruské domky. Důležité je také zmínit samotný vliv dešťových přeháněk, které mohly plnit vyschlé tůně, slepá ramena a koryta a voda se tak stékala i v místech, kam se voda z povodňování nedostává. Tu by pak byla schopna využít vegetace a případně by se dostala i do hlubších vrstev půdy (do hloubky cca 2–3 m), resp. podzemních vod.

Obr. 21 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0362 Pohansko 1. 1.–31. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

V následujících grafech je zobrazen vybraný vrt včetně petrografického členění (geologický profil vrtu v nejbližších vrstvách hladiny podzemní vody). Informace o podloží jsou důležité z pohledu vlastností každé vrstvy. Voda má v každé vrstvě jinou rychlost proudění, různou dobu setrvání, resp. různou reakční dobu. Když zjednodušíme interpretaci, štěrkovitým prostředím, nebo hrubým pískem voda proteče rychleji, než hlinitým a jílovitým. V prvním vrtu VB0362 Pohansko, viz Obr. 21, se v první polovině roku nacházela hladina podzemní vody přibližně 3,7 m pod povrchem především ve vrstvách středně až hrubého písku se štěrkem a od konce června se hladina podzemní vody blížila cca o 1 m výše k vrstvě písčitých hlín.

Obr. 22 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0364 Lány 1. 1.–17. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Hladina podzemní vody v mělkém vrtu VB0364 Lány, viz Obr. 22 se během nižších průtoků pohybovala cca 2,7 m pod povrchem ve vrstvě silně písčitého jílu. Při povodňování v březnu se hladina dostala do vrstvy hlíny s hrubým pískem, kam nastoupala i během zvýšených průtoků v červnu a začátkem července. Nejblíže k povrchu byla 23. 6., a to 0,6 m pod povrchem.

Obr. 23 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0365 Doubravka 1. 1.–31. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Ve vrtu VB0365 Doubravka viz Obr. 23 se hladina podzemní vody nachází průměrně 2,6 m pod povrchem v jemnozrnném písku a to po celé období.

Obr. 24 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0366 Ruské domky 1. 1.–31. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Poslední z vrtů VB0366 Ruské domky zaznamenal pohyb hladiny podzemní vody průměrně 1,5 m pod povrchem mezi vrstvami hlíny s hrubým pískem a vrstvami hlinitopísčitého štěrku.


Posledních pár myšlenek

Pro lužní lesy a podporu podzemních vod je vhodnější zavodňování oblasti soutoku vysokým průtokem v řece Dyji, který lépe dokáže překonat bariéry a dostat se dále a hlouběji. I přesto se voda nedostane do celé oblasti lužních lesů a mnoho míst není vodou z povodňování vůbec ovlivněno. Důležité je však také zmínit, že velikost průtoků v Dyji při povodňování je ovlivněno mnoha faktory a může mít svá opodstatnění. V roce 2019 povodňování s průtokem kolem 70 m3/s nemělo na podzemní vody téměř žádný vliv. V roce 2020, kdy se průtok v Dyji v průběhu povodňování pohyboval okolo 100 m3/s, byl patrný vliv povodňování i v podzemních vodách v některých mělkých vrtech. Rozdíl hladin podzemních vod se díky povodňování ve vrtu VB0364 Lány zvýšil o 1 m, případně v jednotkách centimetrů jako ve vrtu VB0362 Pohansko. Je takovéto povodňování pro les dostačující?

Vyvstává zde otázka k zamyšlení, v jaké vzdálenosti od protékajícího koryta při povodňování se voda dostane do lužního lesa, resp. jak daleko od koryta voda zavlaží kořenový systém i les. Mírný vliv zaznamenává vrt VB0362 Pohansko, který leží nad přívodním korytem z řeky Dyje, ale nejvýznamněji je ovlivňován vrt VB0364 Lány, který také leží v bezprostřední blízkosti od vodní plochy a koryta, kterým byla voda z povodňování vedena. Ve vrtu VB0365 Doubravka není zřejmý znatelný rozdíl hladiny podzemní vody, tudíž se voda z povodňování k tomuto místu nedostává. Vrt VB0366 Ruské domky ovlivňují spíše převody vod z Kyjovky a Moravy.

Aby se do soutokové oblasti vrátilo více vody, a to nejen té povrchové ale i podzemní, má vzniknout na řece Dyji velmi specifický vzdouvací objekt, který by měl dosáhnout potřebné hladiny pro zavodňování lesa i při mnohem nižších průtocích, než je tomu možné dnes, ale zároveň by neměl mimo povodňové období ovlivňovat průtok řeky Dyje (Veselý, 2020).

Sami si můžete udělat názor na zprávy, které se objevují v médiích, např.:

Závěrem bychom chtěli popřát lužním lesům hodně trpělivosti, odolnosti a podstatně více vody.


Zdroje

Fiala, Štěpánek (1992): Za úpravami Dyje do historie. Veronica, č. 2, s. 1–6  http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=630 

Míchal, I. (1989): Lanžhotský prales. Veronica, č. 2, s. 3–8 [ http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=559  (27. 7. 2020)]

Povodí Moravy (2020): Tiskové zprávy,  http://www.pmo.cz/cz/media/tiskove-zpravy/  (17. 6. 2020)

Veselý, D. (2020): Čtyři podoby povodňování na soutoku Moravy a Dyje. Veronica, 34., č. 1, s. 16–21.

Více informací naleznete zde:

Obr. 1 Suchá oblast slepých ramen Dyje v oboře Soutok mezi oblastí Černého jezera a Bornovou jámou (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Obr. 2 Povodňování v oboře Soutok 4. 3. 2020 (ČHMÚ, 4. 3. 2020)

Obr. 3 Povodňování v oboře Soutok 4. 3. 2020 (ČHMÚ, 4. 3. 2020)

Obr. 4 Dyje při mimořádné manipulaci 8. 3. 2019, průtok 63-66 m3 dle vodoměrné stanice Ladná (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Obr. 6 Objekt sloužící k vpuštění vody do kanálů do obory Soutok (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Obr. 7 Pohled od propustku směr objekt (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Obr. 16 Zavřené stavidlo v břehu koryta Dyje (ČHMÚ, 5. 3. 2020)

Obr. 17 U vstupu do obory Soutok (ČHMÚ, 8. 3. 2019)

Obr. 18 Hydrogram hodinových průtoků ve stanici Ladná za období 1. 1. – 31. 7. 2019 a 1. 1. – 31. 7. 2020, data pro rok 2020 nejsou autorizována (ČHMÚ)

Obr. 19 Stav podzemních vod mělkých vrtů v oblasti soutoku Moravy a Dyje 1. 1.–30. 4. 2019 (ČHMÚ)

Obr. 20 Stav podzemních vod mělkých vrtů v oblasti soutoku Moravy a Dyje 1. 1.–17. 7. 2020 (ČHMÚ)

Obr. 21 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0362 Pohansko 1. 1.–31. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Obr. 22 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0364 Lány 1. 1.–17. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Obr. 23 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0365 Doubravka 1. 1.–31. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Obr. 24 Průběh hladiny podzemní vody v mělkém vrtu VB0366 Ruské domky 1. 1.–31. 7. 2020 včetně petrografického dělení v blízkosti hladiny podzemní vody (ČHMÚ)

Obr. 14 Stavidlo 8. 3. 2019, Obr. 15 Stavidlo 5. 3. 2020 při hydrometrickém měření průtoků pomocí přístroje ADCP (ČHMÚ)