Litovel - Littau

Protektorátní architektura v Litovli

Miloš Hořejš

Litovel, německy Littau, městem v oblasti Hané, ležící 18 km severovýchodně od Olomouce bylo jedním z moravských měst, jehož skladba obyvatel se od poloviny 19. století začala proměňovat ve prospěch českého etnika. V důsledku volebního mechanismu zvýhodňujícím vyšší příjmové skupiny obyvatel, vyhrála v nacionálně vypjatém volebním boji česká kandidátka poprvé obecní volby až roku 1899. Ještě v listopadu roku 1939 pokračovala ve městě výstavba dle předokupačních plánů. Na Kostelním náměstí byly postaveny dva třípatrové činžovní domy. Řada domů byla rovněž vystavěna v trati za starým pivovarem a za gymnáziem směrem k lesu. Kronikář hovořil o výstavných čtvrtích a o největším stavebním ruchu za posledních dvacet let. To bylo nadlouho poslední realizace z české strany. V roce 1940 byla ještě dokončena činžovní dům pro chudé se 14 malometrážními byty (34 m2), rozestavěný v listopadu předchozího roku, ležící poblíž městského chudobince a to nákladem 480 000 K. Jak podotkl litovelský kronikář při dopisování záznamů do kroniky po květnu 1945: „Je přirozeno, že za tehdejší německé správy byli v novostavbě ubytováni téměř jen Němci.“ V roce 1940 Dosazený německý vládní komisař Fritz Mekiska, syn posledního německé starosty a nacionála Karla Mekisky (1853–1916), při svých plánech na přeměnu města neopomněl zapojit i stavební aktivity. Stejně jako v řadě dalších protektorátních měst bylo přikročeno k vypracování polohopisného a regulačního plánu města.

kolonie Komárov

Javoříčská č. p. 10, 12, 13, 14, 15, 17 a 19

Sociální situace nebyla během druhé světové války samozřejmě nikterak růžová. Litovelský vládní komisař Fritz Mekiska se rozhodl podniknout kroky proti bytovým poměrům a vybudovat na samém okraji východní části města mezi hlavním a elektrárenským ramenem řeky Moravy kolonii domů určenou pro německé obyvatelstvo města. Mekiska k výstavbě využil na Olomoucku působící bytové družstvo Marchland Gemeinnützige Wohnungsbaugesellschaft m.b.H. Tato společnost využívala služeb olomouckého architekta Karla Fischera, který předložil plány nové kolonie domů i pro Velkou Bystřici. Fischer se ve svém projektu inspiroval typickou architekturou tzv. stylu domoviny (Heimatstilu), jenž vynikal především ostrými sedlovými či valbovými střechami a snažil se působit jako kontrast a opozice vůči avantgardním architektonickým stylům, vyznačujícím se plochým střechami. Z plánované rozsáhlé kolonie v lokalitě Komárov (am Rasen) byl realizován jeden trojdomek (s 12 byty) a dva dvojdomky (se čtyřmi byty) č. p. 10, 12, 13, 14, 15, 17 a 19 v dnešní ulici Javoříčská, které charakterizuje ostrá sedlová střecha, archaizující střešní vikýře, a také absence jakékoliv zbytečné zdobnosti. Oproti jiným známým lokalitám bylo v Litovli použito přízemních typových domů (typ DK) s obytným podkrovím. Kolaudace první domů proběhla v květnu 1941. Každý dům obsahuje čtveřici bytů do rozlohy 34 m2. Přístupny jsou po dvojramenném schodišti samostatnými původně masivními rustikálně pojatými dveřmi. Domy jsou podsklepeny (snížené přízemí) a součástí sklepů byly prádelny a dodnes zachované protiletadlové železobetonové kryty. Ze sklepů se vstupuje do malých zahrádek. Základy domů jsou betonové a patra zděná. Schodiště je z umělého kamene a stupně jsou podepřeny vzpěrami; nad obytnými místnostmi jsou dřevěné stropy a sklepy mají železobetonové stropy. Konstrukce podest a ve schodištích jsou rovněž železobetonové. Podlahy v obytných místnostech jsou z hoblovaných prken. Na podlahách a v předsíních je terasová dlažba. Spižírny a toalety mají betonovou dlažbu s cementovým potěrem. V podkroví je cihelná dlažba a ve sklepích a prádelně betonová dlažba. Sklepy a podkroví jsou rozdělené lamelovými příčkami pro jednotlivé majitele bytů. Vnitřní fasáda je z jemné omítky a venkovní fasáda z omítky na vápennou maltu. Jako střešní krytina byly zvoleny pálené tašky tzv. bobrovky, Domy byly vybavené splachovací záchody jsou napojeny na samostatnou čistírnu odpadních vod (Omsk), která je svedena do uliční kanalizace. Vodovod byl vybaven automatickou stanicí (Darling) a napojena na studnu v jednom z domů. Domy byly napojeny na elektrickou uliční síť. Pod návrhy nájemních domů je podepsán Dipl. Ing. Karl Fischer.

Rozložení domu pro kolonii v Komárově od Karla Fischera s vyznačeným prvním realizovaným domem

Rozložení domu pro kolonii v Komárově od Karla Fischera. Šedě vyznačen první realizovaný dům

Půdorys domu pro kolonii v Komárově od Karla Fischera

Návrh podoby domů pro kolonii v Komárově

Návrh podoby nerealizovaných nouzových domů pro Litovel

NA Praha, fondu ÚŘP, k. č. 568, týdenní zprávy skupiny I-Bau a stavební policie (1940-42);
SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, k. č. 1048;
SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, inv. č. N;

Německý spolkový dům (Verein Deutsches Haus)

Centrem německého života v Litovli se stal záhy po dostavbě v roce 1899 Německý spolkový dům (Verein Deutsches Haus). Jeho význam stoupl zejména po ztrátě německé většiny na radnici v roce 1899. Záměrně je objekt spolkového domu situován do centra města na Náměstí Přemysla Otakara II., navíc v ideové i prostorové opozice naproti stojícímu objektu české Záložny. Plány na stavbu předložil německý stavitel Zdenko Vodička z Uničova. Původní patrový objekt získal díky Vodičkově přestavbě typický německý dekor a tvarosloví, zejména se projevil v hrázděném zdivu provedená nárožní vížka. Zbytek výzdoby fasády působil eklekticky a nepříliš invenčně, což podtrhuje markantní rozdíl mezi výstavním hlavním průčelím a ryze účelově pojatou fasádou směřující do boční ulice. V přízemí se nacházel hostinec, v patře sál převyšující dvě podlaží, jenž byl využíván k pořádání divadelních představení, koncertů a plesů. Německý spolkový dům hrál aktivní roli i při setkávání místních Němců koncem třicátých a na začátku 40. let. Do ovládnutí radnice 27. července 1940 sloužil spolkový dům jako místo přijímání návštěv z Říše. V roce 1941 byl osloven s podáním projektu na přestavbu německý olomoucký architekt Karl Fischer. Purizující rekonstrukce, spočívala mimo jiné v likvidaci původního bosovaného zdiva přízemí a v odstranění řady dekorativních prvků fasády, tak jak tomu došlo u budov v centru Olomouce mimo jiné i dle návrhů Karla Fischera. Tentýž architekt předložil v říjnu 1942 i návrhy na stropní lůstry. Spolkový dům užívali litovelští Němci až do konce druhé světové války. V roce 1945 byl znárodněn a přejmenován na Národní dům. Nyní jej město pod názvem Městský klub opět využívá k pořádání kulturních a společenských akcí. Ke konzultacím na úpravu dalších domů na náměstí byl v roce 1942 přizván i prof. Dr. Karl Kühn z Brna, přední německý památkář. Kühn nedoporučil předložený projekt a pravděpodobně do konce války k žádným dalším zásahům do podoby náměstí nedošlo.

Současná podoba bývalého Německého spolkového domu (Verein Deutsches Haus)

JURÁŠOVÁ, Vendula. Architektura města Litovel mezi lety 1880–2013. nepublikovaná diplomová práce Katedry dějin umění Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2014, s 35;
Archiv stavebního úřadu města Litovel, složka Litovel čp. 753;
SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, k. č. 1048;
SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, inv. č. N;

Německá škola

Litovel se v sousedství německé Olomouce a Uničova stala významným střediskem českého průmyslu a obchodu, ale zejména českého školství a kultury. Pýchou české správy města se roku 1901 stalo v novorenesančním slohu vystavěná budova reálného gymnázia, které se tyčí nad hladinou rybníka ve Smetanových sadech. Ta se měla stát zakrátko objektem sdíleným s se školou německou. 29. prosince 1939 zažádal olomoucký oberlandrát Molsen o zahájení prací na výstavbě nové pětitřídní školy německé obecné školy a čtyřtřídní měšťanské poblíž městského centra. Vypracováním plánů stavby byl pověřen olomoucký architekt Karl Fischer (1901–1948). Mělo se jednat o trojkřídlý objekt Návrh předložený v první v říjnu 1940 vycházel z podobně koncipovaných škol vznikajících po nástupu nacistického režimu ve Třetí říši. Podobný návrh školy připravil Fischer pro školu v Bělkovicích. Nakonec k realizaci nové školní budovy nedošlo a v červenci roku 1941 bylo přistoupeno k adaptaci jednoho z křídel litovelské gymnázia. Tentokráte byl osloven olomoucký německý architekt Heinrich Czeschner (1839–1945), který předložil své plány na přestabu vnitřních prostor budovy i návrhy interiéru včetně nábytku v červnu roku 1941. V rámci přestavby došlo v jednom z pater k vytvoření žákovského domova. Návrhy nábytku a dalších doplňků vykazují zřejmé rustikální rysy.

Návrh průčelí školy v Litovli od Karla Fischera

Půdorys plánované školy v Litovli od Karla Fischera

Půdorysný plán německé školy a žákovského domova v budově litovelského gymnázia od H. Czeschnera

Návrh interiérů německé školy a žákovského domova v budově litovelského gymnázia od H. Czeschnera

SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, k. č. 1048;
SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, inv. č. N;

Radnice

Do čela litovelské radnice dosazený slavnostně německý vládní komisař Fritz Mekiska, syn posledního německé starosty a nacionála Karla Mekisky (1853–1916), Uveden byl do úřadu 27. června 1940 a ihned nastolil intenzivní germanizační politiku. Obdobně jako dříve jeho otec nutil některé občany ke změně národnosti, do čela klíčových úřadů instaloval Němce. Snažil se i o zvelebování svého sídelního města a architekturu využil k demonstraci německé moci. V roce 1944 dal nákladně rekonstruovat historickou budovu radnice. Pozdně gotická budova z první poloviny 15. století, renezančně a barokně upravená v 16 a 18. století měla projít podobně jako radnice v zadání německého komisaře v Prostějově úpravami. Podklady pro úpravy fasády radnice a na přestavbu i návrhy vnitřního zařízení radnice předložil v listopadu roku 1941 olomoucký německý architekt Hans Stratil (1900–1981). K úpravě fasád dle jeho návrhu pravděpodobně došlo. Návrh na úpravu zasedacího sálu, jakož i některé doplňky, jako např. gotizujíc lustry předložil v říjnu 1943 i olomoucký architekt Ing. Alois Řezníček (*1911). Podle plánů architekta Aloise Řezníčka z Olomouce byly v roce 1943 rekonstruovány i kanceláře a archiv soudu. Mekiska nechal restaurovat vstupní mázhaus s křížovou klenbou z 1572, zasedací síň i kancelář vládního komisaře. Malíři Františku Flasarovi zadal výmalbu lunet obřadní síně. Dodnes jsou tyto výjevy z dějin města až na jeden motiv zachovány. Vyobrazení Obsazení Litovle Němci v roce 1939 po válce Flasar přemaloval na scénu zachycující Příjezd Rudé armády.

Návrh na rekonstrukci radnice od architekta Hanse Stratila

Návrh interiéru zasedacího sálu od olomouckého architekta Ing. Aloise Řezníčka

Návrh lustru pro zasedací sál radnice od architekta Aloise Řezníčka

SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, k. č. 1048;
SOkA Olomouc, fond Archiv města Litovel, inv. č. N