Sochy pro Brno

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)

rakouský klasicistní hudební skladatel, klavírní virtuos a varhaník. Geniální hudebník, který komponoval hudbu již od svých pěti let. Koncertoval a proslavil se po celé Evropě.

Autor: Kurt Gebauer

Předání veřejnosti: 2008

Jedná se o první dílo z projektu Sochy pro Brno.  Je umístěno u historické budovy současného divadla Reduta, kde Mozart v mládí koncertoval. 

Mozart je ztvárněn jako zázračné dítě, okouzlující artista, balancující na stylizovaném klavichordu, který tvoří hlavici sloupu. Nahota je symbolem touhy po volnosti. Pohyb figury je komickou, rokokovou úklonou muzikanta a zároveň klasicistní alegorií radosti, svobody a vzletu.

Skladbou prvků historických i novodobých se dílo obrací k minulosti i současnosti, přičemž je jako celek nositelem výrazné výtvarné kvality.

Thomas Alva Edison (1847-1931)

americký vynálezce, podnikatel a průkopník využití elektrické energie. Pod jeho jménem je patentovaných více než 1000 vynálezů, včetně žárovky.

Autor: Tomáš Medek

Předání veřejnosti: 2010

Dílo je věnované vynálezci T. A. Edisonovi, jehož firma se zasloužila o první elektrické osvětlení v brněnském Mahenově divadle (současný název) v roce 1882.

Objekt tvoří čtyři prolínající se žárovky, z nichž dvě jsou v původním protáhlém tvaru se závitem, jak je představil Edison, a další dvě jsou podobné těm, jimiž bylo vybaveno divadlo.

Naddimenzované žárovky jsou vytvořeny ze sítě propojených drátů, vytvářejících polygonální strukturu 3D sítě, která svým provedením objekt odlehčuje, evokuje spletitost elektrické sítě a nenásilně odkazuje k síti jako metafoře současné komunikace.

Martin Středa (1588–1649)

rektor jezuitské koleje v Brně, teolog, vynikající řečník, morální opora obránců Brna před Švédy v roce 1645

Autor: Jan Šebánek

Předání veřejnosti: 2020

Hlavní idea návrhu sochy vychází z legendy o poslední dělové kouli vystřelené švédským vojskem, která se zastavila u nohou pátera Martina Středy. Tento příběh představuje výstižnou metaforu pro odkaz pátera Středy jako muže, který svojí duchovní a mravní silou bojoval proti dobyvačné agresi. Jedná se o klasický křesťanský souboj dobra se zlem.

Umístění bronzové koule umožňuje bezprostřední kontakt s veřejností a je přáním autora, aby se přímým dotýkáním zbavila tmavé patiny a přirozeně se vyleštila. V horní části válcového podstavce sochy užil Jan Šebánek dvě Středovy citace, příhodně odkazující k jeho nadčasovému způsobu uvažování.

Součástí programu slavnostního odhalení sochy byla pontifikální mše svatá, jejímž hlavním celebrantem byl brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který novou sochu požehnal.

Adolf Loos (1870–1933)

 jeden z nejvýznamnějších evropských architektů 20. století, hlavní představitel purismu. Byl zastáncem ryzích a čistých forem, které prosazoval nejen u budov, ale i v interiérech.

Autoři: Oldřich Morys, Jaroslav Sedlák

Předání veřejnosti: 2020

Pomník je pojat jako betonová sochařská forma náhrobku Adolfa Loose, situovaného na vídeňském Ústředním hřbitově. Náhrobek si architekt navrhl sám.

V symbolické rovině tak dochází k nové interpretaci vlastního autorského návrhu Adolfa Loose, a to za použití klasických sochařských postupů. Hlavní ideou návrhu je vytvoření negativu (otisku) místa Loosova posledního odpočinku pro lokalitu, kde se narodil a vyrůstal. Tím, že je náhrobek ve Vídni a jeho forma v Brně, dochází k pomyslnému propojení mezi oběma místy.

Konceptuální dílo svojí vnitřní skladbou zároveň rafinovaně odkazuje k Loosovu unikátnímu principu řešení obytného prostoru – tzv. raumplanu. Oživení představují rovněž onyxové prvky, které po setmění svítí a výrazně tak akcentují celou kompozici.

Jan Skácel (1922–1989)

básník, prozaik, redaktor a překladatel, který většinu svého života žil a tvořil v Brně. V jeho díle se promítá silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky.

Autor: Jiří Sobotka

Předání veřejnosti: 2016

Stylizovaný portrét básníka, realizovaný ze svařených ocelových nerezových trubek, tvoří otevřenou prostorovou strukturu, která jeho tvář „digitalizuje“ do monumentální formy.

Tvář hledí do prostoru Starého Brna, k hradnímu svahu je hlava obrácena svojí zadní, napůl uzavřenou stranou, která kopíruje rysy tváře v negativu. Divák má možnost z určitého úhlu prohlédnout skrz transparentní strukturu objektu.

Skácelova poezie je charakteristická několika tématy: dětství, ticho, krajina a smrt. Na každé straně kamenného soklu je vytesáno jedno slovo, které s těmito čtyřmi tematickými okruhy souvisí.

Důležitou součástí památníku je QR kód, pomocí kterého je zpřístupněna akustická verze Skácelovy tvorby a jeho životopisné informace.