Nářečí českého jazyka postupně zanikají. Působením řady faktorů se z každodenní běžné mluvy vytrácejí jednotlivá slova i celé skupiny slov. V důsledku probíhajících změn společensko-hospodářských poměrů se neustále proměňuje způsob života, někdy jsou změny výraznější, jindy postupují pomaleji. Na stírání nářečních diferencí má vliv především transformace venkova, k níž přispěly zejména kolektivizace zemědělství v 50. letech 20. století a vylidňování vesnic v důsledku stěhování obyvatel za prací. Narůstá vzdělanost a masivní působení sdělovacích prostředků. Lidé častěji cestují, a dostávají se tak snadněji do kontaktu s obyvateli ze vzdálenějších částí naší vlasti, kteří mluví jiným nářečím

Téměř výhradně používala nářečí v každodenním životě ještě generace narozená koncem 9. a počátkem 20. století, jejíž mluvu se naštěstí podařilo zachytit výzkumy dialektologického oddělení, zejména výzkumem pro Český jazykový atlas, uskutečněným v letech 1964–1972 podle Dotazníku pro výzkum českých nářečí. Dnešními výzkumy se potvrzuje, že mládež již mnohá nářeční slova nezná nebo je zná jen z doslechu, např. pidravý ,šilhavý', čučka ,čočka', bohdál ,čáp', turkyň ,kukuřice', hafera ,borůvka'. Některé nářeční výrazy se naopak uchovávají v mluvě mladé generace i dnes, např. ve Slezsku synek ,chlapec' a kobzol ,brambor', na Moravě piják ,klíště', gatě ,kalhoty' a trnka ,švestka'.