Míra úmrtnosti v důsledku sebevražd

Geografické informační systémy (GIS) jsou efektivním nástrojem pro rychlé a přehledné znázornění dat v prostoru. GIS podporují OSN a spolupracují s nimi na tvorbě indikátorů v návaznosti na stanovené Cíle udržitelného rozvoje (SDGs). Systémy disponují možnostmi prostorových analýz, jejichž pomocí lze prostorově znázornit shromážděná data za jednotlivé země a jednotlivé oblasti rozvoje, kterým se cíle věnují. To je pak velmi nápomocné při formování strategických postupů a zejména pak při naplňování těchto cílů.

Duševní zdraví je jedním ze základních práv člověka. Podle definice zdraví Světovou zdravotnickou organizací (WHO) je duševní a psychická pohoda nepostradatelná pro dosažení plného zdraví jedince. I přesto je tato velmi důležitá součást zdraví často společností přehlížena a stigmatizována. Duševní onemocnění pak mnohdy zůstávají neléčená či dokonce nerozpoznaná a v nejhorším případě mohou vést až k sebevraždě.

Podle WHO (2019)

• sebevraždu spáchá téměř 800 000 osob každý rok
• se 79 % z celkového počtu sebevražd stane v nízkopříjmových a středně příjmových zemích
• na každou sebevraždu připadá ještě mnohem více (odhadem až 20) pokusů o ni
• je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí ve věkové skupině 15-19 let
• sebevraždy tvoří 1,4 % všech smrtí ve světě

Vyšší povědomí o duševním zdraví a úspěšnější zdravotní politika v této oblasti jsou velmi důležitými kroky nejen ke snížení ekonomické zátěže, ale také k možnému předejití některým z úmrtí v důsledku sebevražd. Podpoře duševního zdraví a pohody je v plánu udržitelného rozvoje částečně věnován podcíl 3.4. a indikátor přímo zaměřený na sebevražednost.

Indikátor je vypočten na základě údajů o počtu sebevražd v dané zemi a přepočten na 100 000 obyvatel středního stavu. Výše je již diskutováno sociální stigma, která se pojí s duševními chorobami - u sebevražd dochází také k jisté sociální stigmatizaci, což je zřetelné zejména v některých kulturách. To může velmi ovlivnit sběr a třídění dat, a údaje o sebevraždách tak výrazně zkreslit.

V následující mapě je zobrazena míra úmrtnosti v důsledku sebevražd za jednotlivé země světa pro rok 2016 a za obě pohlaví dohromady. Údaje za ženy a muže zvlášť pak zachycují další dvě mapy. Data k danému indikátoru jsou k roku 2016 k dispozici za 183 zemí. Ty země, pro které data nebyla k dispozici, jsou na mapě zobrazeny světle šedě (viz např. Grónsko). Míra sebevražednosti je podle dostupných dat vysoká téměř v celé Evropě, Severní Americe, Austrálii i Asii vyjma Blízkého východu. Relativně nízkých hodnot naopak dosahuje míra úmrtnosti v důsledku sebevražd v téměř celé Africe, Jižní Americe a na již zmiňovaném Blízkém východě. Nejvíce osob spáchá sebevraždu v Litvě (31,9 na 100 000 obyv.), nejnižší hodnoty jsou na malých ostrovech, což je potřeba kvůli malému počtu obyvatel interpretovat opatrně.

Nízké hodnoty v některých méně vyspělých oblastech světa mohou být důsledkem vysoké úmrtnosti na jiná závažná onemocnění či problematické evidence dat.

Míra sebevražednosti u žen je výrazně nižší než u mužů, nicméně výše zmíněné trendy se příliš neodlišují. Výraznou výjimkou je ale např. Mongolsko, kde jsou hodnoty u žen relativně nižší oproti zbytku světa, což ovšem neplatí v případě mongolských mužů. Naopak v Číně a Indii je trend zcela odlišný, ženy zde na základě dat páchají sebevraždu v porovnání s ostatními zeměmi častěji.

Sebevražedným pokusům i sebevraždám se dá pomocí destigmatizace duševních onemocnění a problémů do jisté míry předcházet, proto je třeba věnovat dané problematice pozornost a dál na ni upozorňovat.

ZDROJE DAT