Lom Rožmitál

K druhové rozmanitosti v lomech významně přispívají vodní a mokřadní biotopy. Vznikají zadržením srážkové či průsakové vody v terénních depresích na dně lomu, v některých případech i těžbou pod hladinu spodní vody. Krátce po svém vzniku bývají tůně téměř bez vegetace, velmi rychle jsou však osídlovány vodními a mokřadními druhy rostlin a živočichů, které se sem stěhují ze stávajících vodních biotopů, ale i vzdálenějších mokřadů v okolí. 

Dvě jezírka na úpatí Homole vznikla rozšířením mokřadu, který se vytvořil na dně lomu. Menší jezírko má maximální hloubku asi 80 cm, hladina díky svému menšímu kolísání vyhovuje vodním organizmům vyhledávajícím málo vysychavá, mokřadní vegetací bohatě zarostlá stanoviště.

Větší jezírko je mělká nádrž s volnou, málo zarostlou vodní hladinou a vodním režimem závislým na množství srážek. V důsledku kolísání hladiny se na březích udržuje široká litorální štěrkovitá zóna, která je zcela bez vegetace nebo jen řídce porostlá nízkými vlhkomilnými bylinami.

V areálu lomu se nachází ještě několik malých vodních ploch a protékají zde dva potoky. Při cestě od stanoviště 7 ke vstupu do lomu je v nivě potoka malý zarostlý rybník.

Obnovené mokřady jsou místem výskytu čtyř druhů obojživelníků: čolka horského, čolka obecného, skokana hnědého a ropuchy obecné. Na jaře, kdy je hladina ještě málo zarostlá, je možné pozorovat v mělké vodě pářící se čolky. Hojný je zde v době rozmnožování i skokan hnědý, který po většinu roku žije v lese. Častěji než dospělé žáby je možno vidět rosolovitá vajíčka a pulce. Z plazů byl u jezírek zaznamenán výskyt užovky obojkové, která zde loví pulce a žáby.

V okolí vody sbírá drobný hmyz konipas bílý. Několik párů pravidelně hnízdí na provozních budovách v lomu, nejčastěji si budují hnízdo ve výklencích zdiva. Za potravou k potokům zaletuje čáp černý, hnízdící v okolních zachovalých bučinách. Nad vodní hladinou loví netopýr vodní, přes léto se ve dne ukrývá ve skalních štěrbinách, nebo škvírách stromů, zimuje v jeskyních nebo sklepech. 

Lom Rožmitál je založen v horninách sopečného původu, které jsou součástí vulkano-sedimentární výplně vnitrosudetské pánve. K sopečné aktivitě v této oblasti docházelo přibližně před 300 milióny let, v období svrchního karbonu až spodního permu, tedy v době tvorby uhelných slojí na Kladensku a Ostravsku a 50 miliónů let před tím, než Zemi ovládli dinosauři. Je to období konce variské orogeneze - události, při které srážka dvou mohutných kontinentů vytvořila horské pásmo táhnoucí se napříč Evropou. V okamžiku, kdy polevilo napětí v zemské kůře, začal se horský pás svou vlastní vahou bortit a rozpadat. Rozpad horstva pak byl doprovázen vznikem mezihorských pánví, mezi které patří pánve podkrkonošská a vnitrosudetská. Zároveň docházelo k intenzívní sopečné činnosti.

V lomu u Rožmitálu můžeme studovat bazaltové horniny svrchní šonovské skupiny a to lávového příkrovu Rožce, které jsou běžně označovány jako melafyry. Z odborného hlediska jsou klasifikovány jako andezity, které patří do skupiny bazických až intermediálních vulkanických hornin s nízkým až středním obsahem oxidu křemičitého a tvořené převážně sodno-vápenatým živcem (plagioklasem), pyroxenem a někdy také olivínem.

Lom v Rožmitále je založen v drobné sopce, a proto je možné se tu setkat s lávami i s uloženinami sopečných explozí - s pyroklastiky. Vulkanické procesy a styl sopečných erupcí je možné rekonstruovat studiem uloženin odkrytých ve vytěžené části lomu Rožmitál - na Homoli. Objevují se zde místa s jemnějším sopečným popelem, tvořeným střípky sopečného skla (dnes již rozloženého na jíl) a úlomky krystalů. Mezi hrubšími sopečnými materiály převládají úlomky strusek a prudce zchlazené lávy. V pyroklastikách v lomu Rožmitál lze studovat zajímavý fenomén nazývaný akreční lapilli. Jsou to kuličkové útvary, které vznikají slepováním popelových zrnek v erupčním mraku za přítomnosti vody.

Specifickými stanovišti, která vznikají při těžbě v lomu, jsou skalnaté stěny a obnažené kamenité plochy na etážích. Díky jižní expozici, teplejšímu mikroklimatu a mělké půdní vrstvě na skalním nebo kamenitém podloží se zde vyskytují ve větším množství teplomilné a suchomilné rostliny a na ně vázané druhy živočichů. Jedná se často o méně konkurence schopné druhy, které využívají dosud neobsazená stanoviště - suťové svahy, skalní výchozy, místa narušovaná erozí apod. V minulosti byly podobné plochy s řídkou vegetací udržovány např. pastvou a sešlapem hospodářských zvířat, v důsledku změn využívání krajiny v posledních desetiletích jich však rychle ubývá. Kamenolomy mohou být proto důležitým útočištěm rostlin a živočichů specializovaných na pravidelně obnovované nebo dlouhodobě blokované raně sukcesní biotopy.

Lomové stěny jsou většinou bez vegetace, pouze v místech, kde je větší vrstva zeminy ojediněle rostou např. pcháč obecný nebo náletové dřeviny bříza bělokorá, javor klen, bez červený, jeřáb ptačí. Na obnaženém vrcholu, cestách a na odtěžené ploše v polovině kopce Homole se vyskytují například žlutě kvetoucí vratič obecný, třezalka tečkovaná, starček přímětník a starček lepkavý a v létě růžově kvetoucí vrbovka úzkolistá. 

Kamenité a skalnaté stráně jsou domovem tzv. petrofilních druhů hmyzu, nacházejích vhodné podmínky i na uměle vytvořených skalách v kamenolomu. V lomu Rožmitál k nim patří píďalka nebo malá můrka. Oba druhy se vyznačují krycím (kryptickým) zbarvením – při odpočinku napodobují kameny a skály porostlé lišejníky. Velmi vzácným nočním motýlem je můra – osenice, jejíž housenky se vyvíjejí na výslunných místech (okraje lomu, odvaly) porostlých řídkou vegetací; v Královéhradeckém kraji je rožmitálský lom jediným místem, kde se tato můra v současnosti vyskytuje. Na jedovatém starčku přímětníku pospolitě žijí černožluté housenky přástevníka starčkového, jedovatý je i nápadně zbarvený, černo-červený dospělý motýl. I tento druh je v kraji velmi vzácný.

K druhové pestrosti v areálu lomu přispívají i odvaly a deponie - haldy hlíny skryté před těžbou nebo složiště nevyužitelné hlušiny po vytřídění kameniva na sítech třídicí linky. V závislosti na struktuře a obsahu živin v materiálu jsou tyto biotopy postupně osídlovány běžnými bylinami, náletovými dřevinami ale i některými vzácnějšími druhy rostlin.

Z odtěženého vrcholu Homole (550 m n.m.) se otvírá pohled do Broumovské kotliny, která se rozprostírá mezi hraničním pásmem Javořích hor a výrazným hřebenem Broumovských stěn. Současný vzhled krajiny je výsledkem přechodu na velkoplošné hospodaření v období po druhé světové válce. Na místě dřívější mozaiky menších polí s četnými remízy se rozkládají velké plochy orné půdy s prořídlou sítí stromořadí. Čerstvě zoraná pole mají převážně rezavě červenou barvu typickou pro půdy na prvohorních permských sedimentech. Souvislejší zeleň je patrná podél potoků a řeky Stěnavy, která protéká kotlinu zhruba od severozápadu k jihovýchodu a pod obcí Otovice vstupuje na polské území.  

Z výhledu na Homoli je za příznivého počasí nejpůsobivější pohled na jih a jihozápad. Výrazná světlá plocha na jihu patří polskému lomu na severních svazích Stolových hor nad obcí Radków. Napravo vystupuje na obzoru dvojvrchol hory Szczeliniec, u nás zvaný Hejšovina (920 m) a linie obzoru pokračuje stolovou horou Skalniak (u nás pod názvem Bor). Šikmo vpravo od Hejšoviny prosvítá pískovcový lom Božanov, již na českém území. Strmý svah ostře zalomený do plošiny náleží Koruně (769 m), od níž na severozápad se nachází Velká kupa (708 m). Dále navazují vlastní Stěny, pod nimiž leží město Broumov.

Z vyhlídky je vidět jen několik stavení na severním konci obce Rožmitál, domy jsou postaveny převážně podél silnice, která tvoří osu vesnice. Osada patřila k broumovskému klášternímu panství, poprvé je zmiňována jako villa Rosenthal v roce 1359. Podle historických pramenů se zde získával štěrk pro stavbu silnic na celém Broumovsku již v polovině 17. století. 

Severozápadně od stanoviště na vrcholku Homole se nachází veřejnosti nepřístupná část lomu, kde je vzhled terénu utvářen postupující těžbou. Obnažená skalní stěna je rozčleněná na několik etáží, které vznikly odtěžením kamene. Osluněné jižně a jihozápadně orientované lomové stěny akumulují teplo, takže v horních částech je teplejší vzduch než v spodních etážích lomu, kam naopak stéká studený vzduch.

Pohled dále na severovýchod a východ je zakrytý vzrostlým, převážně bukovým lesem na Zadní Homoli. Na záběru pořízeném z hrany severního lomu východním směrem je patrné, že krajina v okolí Homole je tvořena mozaikou lesů, svahových luk a pastvin. Za lesem je také ukryta významná barokní stavba, kostel svaté Markéty postavený v letech 1720-30 představitelem vrcholného baroka Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem. Kostel stojí o samotě na vrchu západně nad obcí Šonov.

Lom v Rožmitále je situován na úpatí pohraničních Javořích hor, které jsou z větší části porostlé lesy. Původně to byly hlavně smíšené lesy s převahou buku lesního, jedle bělokoré a javorem klenem. Smrk ztepilý zde byl součástí porostů hlavně ve vyšších polohách na kyselém podkladu. Z původních přirozených lesů s vysokým podílem listnáčů (buky, kleny) se do současnosti zachovaly pouze fragmenty. Nejvýznamnější zbytek starého bukového lesa nachází na nedalekém Bobřím vrchu. Malý, ale cenný javorovo-bukový porost zanikl po roce 2003 při rozšiřování kamenolomu směrem k severu.  

Při mykologickém průzkumu byly zjištěny v lesích severně od lomu běžné mykorhizní druhy hub: čechratka podvinutá, muchomůrka červená, muchomůrka růžovka, muchomůrka tygrovaná, šťavnatka olivově bílá, šťavnatka tečkovaná, různé druhy holubinek. Na odumřelých kmenech stromů se vyskytují různé chorošovité houby: síťkovec načervenalý, troudnatec kopytovitý, lesklokorka ploská, anýzovník vonný. K vzácnějším druhům patří ostnateček křehký rozkládající dřevo listnáčů, hojnější je pouze na Šumavě.

Nejvzácnějším druhem bezobratlých zdejších javorobukových porostů je dřevomilka z řádu dvoukřídlých. Svým výstražným černožlutým zbarvením připomíná vosu. Tento kriticky ohrožený pralesní druh se vyvíjí se v trouchnivém dřevě v nejzachovalejších listnatých porostech. Jde o první (a zatím jediný) nález v Čechách.

Zachovalost zbytků lesních porostů dokládá výskyt roháčka bukového a brouků z čeledi dřevomilovitých a z čeledi Mycetophagidae. Reliktním lesním druhem je i bezkřídlý, málo pohyblivý nosatec, který v druhotných a nepřirozených lesních porostech chybí.