Vyšší princip

Příbramské zastupitelstvo darovalo v roce 1902 tělovýchovné jednotě Sokol pozemek na stavbu tělocvičny. O rok později tu vyrostla tato novorenesanční budova s honosným balkonem v průčelí. Sokolovna sloužila také jako kino, koncertní sál místní filharmonie, k divadelním hrám a estrádám. V roce 1930 byla přistavěna severní část s předsálím a další tělocvičnou, ozdobená pěti vzlétajícími sokoly. Dodnes se tu pořádají maturitní plesy a hornické večery.

Jednou z historicky nejvýznamnějších budov a druhou nejstarší je Zámeček-Ernestinum. Na místě bývalé dřevěné tvrze nechal kolem poloviny 14. století pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic postavit kamenný hrádek. Později byla obranná funkce posílena vodními příkopy - odtud dnešní název ulice Na Příkopech. Původní podobu hradu dnes připomíná zachovalý gotický arkýř na východní straně budovy. Zámeček silně ovlivnily husitské války, nepokoje měšťanů v 16. století, třicetiletá válka i nevhodné stavební úpravy. Roku 1849 odkoupil budovu horní úřad a zřídil v ní báňskou školu, z níž se později stala báňská akademie a Vysoká škola báňská, která zde existovala až do roku 1946. V současnosti na Zámečku sídlí Galerie Františka Drtikola se stálou expozicí slavného a světově uznávaného příbramského fotografa F. Drtikola s jeho díly z počátku 20. století. Dále se na Zámečku nachází Muzeum třetího odboje, informační středisko nebo obřadní síň. Autorem pískovcové sochy Arnošta z Pardubic u východního křídla je akademický sochař Ivar Kodym.

Budovu radnice navrhl významný pražský architekt Ignác Ullmann původně pro Měšťanskou spořitelnu. Stavba proběhla v letech 1890 - 1893 na místě bývalého hostince U Heroltů. Ullmann chtěl dokázat, že novorenesanční sloh se výborně hodí pro dominantní budovy města a výsledkem je dnešní ušlechtilé sídlo radnice s bohatými štuky, členěnou fasádou a účelnými vnitřními prostory. Nároží radnice ozdobil pískovcovým městským znakem příbramský rodák, akademický sochař Václav Šára podle návrhu dalšího příbramského umělce, akademického malíře Karla Hojdena.

Židovské osídlení Příbrami bylo jedno z nejstarších v Čechách. Po roce 1568 museli Židé Příbram opustit podobně jako ostatní horní města. Navracet se směli až ve druhé polovině 19. století. Příbramská synagoga vznikla po odkoupení bývalého hostince U Bílého anděla židovskou obcí a přestavbou v modlitebnu v maurském stylu v roce 1874. Stávala na rohu ulic Pivovarské a dnešní Hailovy. V době 2. světové války byla uzavřena a 171 příbramských Židů zahynulo ve vyhlazovacích táborech. Po válce sem byly umístěny sbírky městského muzea a hospodářské provozy, její původní funkci se už nikdy nepodařilo obnovit a v roce 1969 byla odstřelena.

Kostel pochází asi z poloviny 13. století a je nejstarší budovou v Příbrami. Původní gotický styl se měnil během četných přestaveb. Při jedné z nejnápadnějších v roce 1869 by la kostelní věž ozdobena čtyřmi pseudogotickými věžičkami po vzoru pražského kostela Panny Marie před Týnem. Věž dosahuje výšky 34 m a přečkala i úder blesku v roce 1761. Téměř 1 tunu těžký zvon Jakub stále svolává na nedělní bohoslužby. V severním věžním koutu je umístěn morový sloup se sochou sv. Jakuba, v jižním socha sv. Jana Nepomuckého, slavného českého mučedníka. Vnitřek kostela zdobí obrazy od slavného malíře Jana Umlaufa z konce 19. století. Nejcennějším předmětem je cínová křtitelnice ze 16. století. V leštěném mramoru oltáře lze najít zkamenělé hlavonožce, kteří žili před 400 miliony let. Kostel má symbolických 12 oken jako apoštolů a svou zvláštnost mají i věžní hodiny.

Dům, ve kterém za 2. světové války sídlila bloková ústředna Gestapa vyrostl na místě původního barokního domu Georga Piazzy. Za první republiky železářství, za války služebna okupační moci, po válce prodejna Šicí stroje-kola-střelivo, v 90. letech sídlo dravé soukromé banky a později mobilního operátora - tak 20. století zmítalo budovou v rytmu společenských změn.

Na místě původního gotického a později barokního domu byla v roce 1922 postavena dnešní budova ve slohu české novorenesance. Původně byla určena pro okresní zastupitelstvo, od roku 1984 zde sídlí Knihovna Jana Drdy, jejíž existence se datuje do roku 1900. Knihovna byla pojmenována po příbramském spisovateli J. Drdovi, který se nejvíce proslavil románem Městečko na dlani inspirovaným Příbramí. Jeho druhou nejznámější knihou je povídkový soubor Němá barikáda z doby 2. světové války. Povídka Vyšší princip zachycuje tragické události na příbramském gymnáziu za heydrichiády a její filmová adaptace se stala jedním z nejlepších dramat vzniklých v 60. letech minulého století. Dům napravo od knihovny byl za 2. světové války sídlem Bezpečnostní služby - Sicherheitsdienst vedené Herbertem Teufelem.

Urbanistická struktura Rynečku se vytvářela přirozeně po staletí na soutoku Lušťovského a Příbramského potoka. Ze staré zástavby ale po 60. letech 20. století nezbylo nic a nové budovy jako by sem byly pohozeny bez ladu a skladu nerespektujíce ani původní terén, ani místní historii, ani světové strany. Sen o urbanistických světlých zítřcích se tu změnil v smutnou parodii, truchlivou galerii směsice stylů a dobových architektonických omylů.

Svatohorské schody spojují centrum města s poutním areálem Svatá Hora, který se nachází na stejnojmenném kopci přímo nad městem. Na místě původního dřevěného schodiště byla barokní přestavbou v roce 1728 dokončena krytá schodišťová stavba podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Kvůli nezájmu o jejich údržbu v době komunistického režimu a kvůli poškození při požáru v roce 1978 schody chátraly, až musely být úplně uzavřeny. V letech 1992 - 1993 se dočkaly rekonstrukce a poté znovuotevření.

Kalvárie je nejvyšším bodem Svaté hory (586 m.n.m.) a je odsud nejlepší výhled na jeden z nejvýznamnějších poutních areálů v ČR. Původní kaplička údajně pochází ze 16. století a současný rozsah objektu je výsledkem rozsáhlé raně barokní přestavby ze 2. poloviny 17. století. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, obestavěný se všech čtyř stran kaplemi, byl v roce 1905 povýšen na baziliku menší. Hlavní oltář byl postaven ze stříbra těženého v okolí Příbrami. Velké pozornosti poutníků se dostávalo gotické sošce Panny Marie Svatohorské, již z hruškového dřeva údajně vyřezal sám arcibiskup Arnošt z Pardubic. Nebývalou slávu přinesla Svaté Hoře korunovace sošky v roce 1732. Výročí korunovace se od té doby slaví každý rok třetí neděli po svatodušních svátcích. Na stavbě a výzdobě celého areálu se podílel nespočet světově uznávaných umělců. Byli mezi nimi architekti C. Lurago, K. I. Dienzenhofer, malíř P. Brandl, sochaři J. Brokoff, V. Šára. Svatá Hora byla silně poškozena požárem roku 1978. Poslední rozsáhlá rekonstrukce proběhla v letech 2015 - 2016, po níž se mimo jiné barva fasády vrátila k původní decentní barevné kombinaci. Dřívější jezuitskou správu vystřídala Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele - redemptoristé.