Reforma seniorátů v2

Naše církev se nachází v procesu mnoha změn. Zvěst evangelia zůstává stejná (Žd 13, 8), ale mění se společnost, v níž žijeme, mění se způsob života. Změny vynucené okolnostmi jsou nepříjemné. Mnoho současných změn v církvi tak vnímáme. Návrh na reformu seniorátů však předkládáme ve snaze převzít iniciativu a nejednat jen ve vleku událostí, pod tlakem personální či finanční nouze a předpokládané redukce sborů a církevních aktivit. Stávající organizační struktura seniorátů není zcela funkční a leckde se stává čistě formální – církev slouží struktuře místo toho, aby struktura sloužila církvi.

Navrhované změny mohou být totiž také dobrým využitím možností, které se nám nabízejí. Církev se rychle učí zacházet s elektronickými komunikačními prostředky, s digitalizací, které zjednodušují administrativu a umožňují propojení a sdílení na dálku. Revizi územního členění seniorátů i jejich pravomocí vidíme také jako příležitost posílit vědomí sounáležitosti a společenství našich sborů. Nejde jen o věc správní, nýbrž také a předně duchovní.

Českobratrská církev evangelická má v současnosti 14 seniorátů a 244 farních sborů. K 31. prosinci 2022 měla 58 410 členů, z toho 26 066 členů s hlasovacím právem, 18 284 členů zaplativších salár a průměrnou účast na nedělních bohoslužbách 7 871 lidí. K 31. březnu 2023 měla 236 duchovenských zaměstnanců (214 farářů a jáhnů, 190 přepočtených úvazků), z toho 78 žen a 158 mužů. Na jednoho duchovenského zaměstnance připadá 248 členů, 110 členů s hlasovacím právem, 77 zaplativších salárníků a 33 účastníků bohoslužeb. Celkem 47 farních sborů bylo neobsazených, z toho 28 neobsazených déle než rok.

Koncem dubna a v první polovině května 2021 se uskutečnily tři celovečerní rozhovory zástupců synodní rady a komise pro reformu správy církve s představiteli všech 14 seniorátů. Senioráty byly rozděleny do tří skupin tak, aby pokud možno spolu nesousedily, a aby složení každé skupiny co nejvíce reprezentovalo rozmanitost naší církve. Z rozhovorů vyplynuly následující tendence:

• Seniorátním výborům subjektivně nechybí žádné pravomoci.
• Nové pravomoci jsou spíše na obtíž (srov. např. stanovování výše kazatelských úvazků či osobních příplatků farářů a jáhnů).
• Malé senioráty jsou údolí blbé nálady. Těžko se v nich hledají lidé do nejrůznějších funkcí. Nedaří se v nich propojovat lidi.
• Velké senioráty trápí hodně papírování. Konají více seniorátních akcí než malé senioráty.
• Narážíme na limity dobrovolnictví. Je velký problém najít vhodné laiky prakticky na cokoliv.
• Někde je nasazení seniora nebo seniorátního kurátora vysoce oceňováno (větší senioráty), někde si seniorátní kurátor stěžuje, že do věcí nevidí, nebo že funkci vzal, protože se nikdo jiný nepřihlásil (menší senioráty).

Senioráty jsou různě velké a silné, a to co do počtu členů, počtu farních sborů, počtu farářů a jáhnů, výpomocných kazatelů či pastoračních pracovníků, ale i co do průměrné účasti na bohoslužbách či obětavosti. Orgány některých menších a slabších seniorátů již nezvládají plnit své úkoly stanovené církevním zřízením a řády, jak v roli administrativní, tak společenstevní. Kupř. v některých seniorátech vyvstaly otázky nad fungováním kontrolních mechanismů při prodeji nemovitostí, některé senioráty zřejmě v blízké budoucnosti nebudou schopny zvolit seniorátní výbory či předsednictva konventů, v některých seniorátech zcela vázne práce s mládeží.

Ze Strategického plánu z r. 2019 vyplývá několik cílů či dílčích úkolů týkajících se seniorátů:

• IV. Klíčoví lidé: Členové seniorátních výborů mají dostatečnou podporu, aby mohli zvládat svou sborovou i seniorátní agendu. / Synodní rada provede analýzu možností podpory menších a chudších seniorátů na poli administrativy a technickoorganizačních záležitostí.
• V. Přechod na samofinancování: Senioráty fungují ve svých spádových regionech jako významný aktér.
• VII. Efektivní řízení a hospodaření: Synodní rada provede za součinnosti seniorátních výborů inventuru současného rozdělení kompetencí správy církve (včetně geografického rozčlenění a kompetencí seniorátů) a případně předloží návrhy změn na její zefektivnění. V rámci toho přihlédne dle potřeby a možností i k příkladům ze zahraničí.

V této souvislosti je nezbytné připomenout též minimální požadavky kladené na farní sbory, které schválil synod v r. 2019. Pokud farní sbor přestane splňovat jeden z těchto požadavků, podle usnesení synodu přestává plnit své základní funkce a seniorátní výbor by měl s příslušným staršovstvem zahájit rozhovory o budoucnosti sboru. Možností, jak uspořádat místní společenství, je mnoho – naleznete jej ve  „vějíři“ možností . Minimální požadavky kladené na farní sbory jsou tyto:

• schopnost vytvořit dostatečnou poptávku po práci kazatele,
• schopnost shromáždit k pravidelným nedělním bohoslužbám v sídle sboru v průměru alespoň 10 osob,
• schopnost pravidelně konat přiměřenou misijní, diakonickou či pastorační aktivitu pro okolí sboru,
• schopnost staršovstva pravidelně se scházet v usnášeníschopném počtu,
• schopnost získat během kalendářního roku pro svůj vlastní život a službu nejméně 50 000 Kč (v součtu vybraných sbírek pro potřeby sboru, vybraných tuzemských darů a vybraného saláru) a zaplatit odvod do Personálního fondu a repartice,
• schopnost zvládnout samostatně příslušnou správní agendu (vč. správy nemovitostí).

V průběhu r. 2022 členové synodní rady uskutečnili rozhovory se všemi seniory s cílem vyjasnit odhad situace v r. 2030 – kolik bude mít církev farních sborů či spolupracujících sousboří, které splňují výše uvedené požadavky, a kolik farářů a jáhnů v nich bude s ohledem na demografické trendy působit.

Podle těchto odhadů ověřených seniory bude v r. 2030 v ČCE působit přibližně 170–175 farářů a jáhnů (v r. 2023 jich bylo 214), přičemž sbory budou poptávat 165–175 kazatelských úvazků. Obsazeno bude 150–160 přepočtených úvazků (v r. 2023 jich bylo 190), což vzhledem k věkové struktuře farářů a jáhnů znamená, že do r. 2030 jich bude nadále mírný nedostatek, po r. 2030 jich však bude zřejmě velký nedostatek.

Vzhledem k očekávanému vývoji sítě farních sborů a změnám v kazatelském sboru se jeví nezbytným uskutečnit reformu seniorátů, přičemž je nabíledni, že reforma se dotýká především seniorátů menších, které se již nyní potýkají s problémy při svém fungování.

• Sevřené společenství. Menší senioráty si často udržují silný smysl pro soudržnost a jednotu, přičemž sdílené hodnoty a cíle jsou zde snáz prosazovány. Malé senioráty pečují o úzce propojené a vzájemně se podporující společenství sborů a kazatelských stanic, jejichž členové mohou budovat hluboké mezilidské vztahy napříč seniorátem. To ovšem platí pouze pokud jsou sbory v seniorátu otevřené navzájem i nově příchozím, jinak hrozí sborům i seniorátu uzavřenost.
• Individuální duchovní péče. S menším počtem sborů mohou senioři poskytovat kazatelům osobní pozornost a podporu šitou na míru. Pokud ji ovšem má kdo poskytovat – a pokud ji má kdo přijímat. Členové seniorátního výboru se mohou více věnovat kazatelům a presbyterům v jednotlivých sborech.
• Misijní možnosti. Menší společenství mohou snáz experimentovat s různorodými misijními nástroji, které dobře odpovídají potřebám jejich bezprostředního okolí. Vzhledem k omezeným lidským i finančním zdrojům však může být pro malé senioráty obtížné zahájit ambiciózní misijní iniciativy (např. revitalizaci sboru ve větším městě či založení zcela nového sboru). Malý seniorát si sotva bude moci dovolit povolat např. seniorátního faráře pro mládež.
• Pružnější rozhodování. Menší skupiny se mohou rozhodovat efektivněji a pružněji, což umožňuje menším seniorátům rychle reagovat na měnící se okolnosti a potřeby. Hrozí zde nedostatek (nových) pracovníků, závislost na několika klíčových osobách, které přebírají většinu odpovědnosti, což zvyšuje jejich zátěž a představuje riziko jejich vyhoření, nemluvě o zanedbávání pastorační péče či plnění administrativních úkolů. Malé skupině navíc hrozí riziko zúženého rozhledu, který brání inovacím a znemožňuje společenství úspěšně řešit složité problémy.
• Viditelný dopad příspěvků. Saláry a dary každého člena jsou v sevřenějších společenstvích viditelnější a oceňovanější, což podporuje větší zapojení a angažovanost presbyterů a laiků obecně. Na druhou stranu se však menší sbory často potýkají s chronickým nedostatkem finančních prostředků, což má důsledky i na hospodaření seniorátu. Malý seniorát si zpravidla nemůže dovolit zaměstnat administrativní sílu, natož podporovat větší diakonické či katechetické projekty.
• Efektivnější využívání zdrojů. Správa omezených zdrojů podporuje jejich tvořivou redistribuci a vytváří podmínky pro jejich pečlivou správu s maximálním dopadem (pokud je co rozdělovat). Avšak administrativa spojená s hospodařením bývá často nad síly malých společenství, a proto se malým seniorátům někdy nedaří plně využívat ani potenciál vnitřních církevních zdrojů, tím méně různých dotací a grantů z veřejných rozpočtů.

V důsledku dalšího trvání malých seniorátů by bylo nezbytné zavést opatření, která by minimalizovala jejich nevýhody a rizika, a to zejména

• zamezila tomu, aby se seniorát stal „lénem“ úzké skupiny představitelů,
• zvýšila kapacitu ÚCK poskytovat malým seniorátům podporu misijní, katechetickou, projektovou, finanční či administrativní, a to zřejmě na úkor zvýšení celocírkevních repartic,
• zjednodušila řády církve při zachování kontrolních mechanismů, tj. přesunula určité pravomoci na nadřízené orgány a shromáždění (centralizace).

Pokud chceme zachovat podstatu seniorátů tak, jak je známe dnes, je nezbytné připravit jejich nové územní členění. Komise pro reformu správy církve, kterou synodní rada pověřila přípravou reformy seniorátů, si původně vytyčila následující rozhraničovací zásady:

1. Hranice nových seniorátů budou stanoveny s ohledem na očekávaný stav po přechodu na samofinancování, nikoli podle dnešního stavu.
2. Hranice nových seniorátů co nejvíce respektují stávající administrativní členění České republiky na kraje a okresy.
3. Každý seniorát musí být dosti velký, aby mohl kvalitně obsadit funkce a aby synergie (společné akce, propojování lidí) byla zřetelná a povzbuzující.
4. Seniorát nesmí být příliš velký, aby šestičlenný seniorátní výbor dokázal sledovat situaci ve všech sborech z hlediska duchovního, personálního, projektového apod. Očekáváme, že časem bude mít každý seniorát cca 20–30 sborů.
5. Senioráty by měly být přibližně stejně silné, aby se žádný ze seniorátů necítil odloučeně od silnějších částí církve. Každý ze seniorátů musí mít silné sbory, o které se může opřít.
6. Společenstevní roli v rámci seniorátu budou hrát menší spontánní jednotky, v nichž je možno udržovat pocit sounáležitosti.
7. Každý seniorát bude mít dostatečnou administrativní podporu.
8. Přechodné období bude trvat do roku 2026.

Při uplatňování těchto zásad lze území České republiky rozčlenit do seniorátů různými způsoby. Je jasné, že ani jeden z nich nebude zcela zohledňovat všechny zásady.  Původní návrh , který byl předložen synodu v r. 2022, byl během jednání synodu přepracován a celocírkevní rozhovor byl zahájen o návrhu, do něhož můžete nahlédnout  v interaktivním materiálu . Podle harmonogramu, který schválil synod v r. 2022, se měly k návrhu vyjádřit seniorátní konventy. Soubor jednotlivých odpovědí je  volně k dispozici .

Senioráty zpochybňovaly možnosti efektivní správy velkých seniorátů či fungování neformálních společenstevních celků. Velké senioráty byly hodnoceny jako překážka budování regionální sounáležitosti. Senioráty požadovaly, aby se problémy řešily tam, kde jsou, totiž aby se změny netýkaly seniorátů, které dobře fungují. Padlo doporučení, aby se menší senioráty spíše slučovaly, totiž aby byla zachována sounáležitost sborů bývalého malého seniorátu v novém větším seniorátu. Navrhované uspořádání seniorátů podle některých názorů zpřetrhá jemnou síť vztahů mezi sbory. Vědomí neudržitelnosti současného stavu je podle jiných názorů patrné napříč církví. Z některých seniorátů vzešly konkrétní návrhy na začlenění toho-kterého územního celku do jednoho ze seniorátů (např. Olešnicko, Hodonínsko). Byl též konstatován chybějící vhled do problematiky i nedostatek vůle se problematikou zabývat.

Komise pro reformu správy církve proto z pověření synodní rady připravila revidovaný návrh územního členění seniorátů, který je kompromisem mezi návrhem přijatým k diskusi na synodu v r. 2022, výsledky rozhovorů v seniorátech a připomínkami z rozpravy na synodu v r. 2023. Zohledňuje přání sborů Východomoravského seniorátu zůstat v jednom seniorátu a přání čtyř sborů z Olešnicka zůstat společně v jednom seniorátu s Brnem (vzhledem ke spádovosti). V reakci na připomínky bylo nutno opustit některé ze zásad, jimž se snažil dostát původní návrh (zejména č. 2 a 5).

Revidovaný návrh správního členění ČCE tvoří 10 seniorátů. Tento návrh je připraven především s ohledem na rozlohu jednotlivých seniorátů. Domníváme se, že cestování po navržených seniorátech je možné a nemělo by být argumentem proti přijetí. Třech seniorátů se změna nedotkne. Slabou stránkou návrhu je nerovnoměrná síla seniorátů (personální i hospodářská) a v některých případech nové spojení oblastí, které spolu neměly mnoho společného. Takovýchto spojení bylo ale v původním návrhu víc. Návrh obsahuje i pojmenování seniorátů podle největšího města seniorátu.

• všechny sbory současného Pražského seniorátu zůstaly součástí navrhovaného Pražského seniorátu, avšak přibyl by k nim Ochranovský sbor při ČCE v Praze.
• se všechny sbory současného Poděbradského seniorátu staly součástí navrhovaného Mladoboleslavského seniorátu. Ve srovnání se současným Poděbradským seniorátem by do navrhovaného Mladoboleslavského seniorátu byly nově zařazeny podřipské sbory Krabčice, Libkovice pod Řípem a Roudnice nad Labem a dále sbor Čáslav.
• se většina sborů současného Jihočeského seniorátu stala součástí navrhovaného Českobudějovického seniorátu. Sbory Písek a Volyně by byly nově zařazeny do navrhovaného Plzeňského seniorátu. Ve srovnání se současným Jihočeským seniorátům by byly do navrhovaného Českobudějovického seniorátu nově zařazeny západní sbory současného Horáckého seniorátu: Horní Dubenky, Horní Krupá, Humpolec, Jihlava, Moraveč, Opatov, Pelhřimov-Strměchy, Sázava, Telč.
• byly sbory současného Západočeského seniorátu nově přerozděleny do navrhovaných seniorátů ústeckého a plzeňského.
• většina sborů současného Ústeckého seniorátu zůstala součástí navrhovaného Ústeckého seniorátu. Podřipské sbory Krabčice, Libkovice pod Řípem a Roudnice nad Labem by se staly součástí navrhovaného Mladoboleslavského seniorátu. Do navrhovaného Ústeckého seniorátu by ve srovnání se současným Ústeckým seniorátem přibyly severní sbory současného Západočeského seniorátu: Aš, Horní Slavkov, Cheb, Chodov u Karlových Varů, Karlovy Vary, Nejdek, Ostrov, Podbořany, Sokolov.
• se všechny sboru současného Libereckého seniorátu staly součástí navrhovaného Libereckého seniorátu. Ve srovnání se současným Libereckým seniorátem by byly do navrhovaného Libereckého seniorátu nově zařazeny všechny sbory současného Královéhradeckého seniorátu a všechny sbory současného Ochranovského seniorátu vyjma Ochranovského sboru při ČCE v Praze.
• byly všechny sbory současného Královéhradeckého seniorátu nově zařazeny do navrhovaného Libereckého seniorátu.
• byly všechny sbory současného Chrudimského seniorátu vyjma sboru Čáslav nově zařazeny do navrhovaného Pardubického seniorátu.
• byly všechny sbory současného Poličského seniorátu vyjma sboru Jimramov nově zařazeny do navrhovaného Pardubického seniorátu.
• byly sbory současného Horáckého seniorátu nově přerozděleny do navrhovaných seniorátů českobudějovického a brněnského.
• se většina sborů současného Brněnského seniorátu stala součástí navrhovaného Brněnského seniorátu. Sbory Moravská Třebová a Svitavy by byly zařazeny do navrhovaného Pardubického seniorátu.
• všechny sbory současného Východomoravského seniorátu zůstaly součástí navrhovaného Zlínského seniorátu (a nepřibyl by k nim žádný další).
• všechny sbory současného Moravskoslezského seniorátu zůstaly součástí navrhovaného Ostravského seniorátu (a nepřibyl by k nim žádný další).
• byly všechny sbory současného Ochranovského seniorátu vyjma Ochranovského sboru při ČCE v Praze nově zařazeny do navrhovaného Libereckého seniorátu.

Pokud se týče fungování společenstevních celků v rámci jednotlivých seniorátů, komise pro reformu správy církve doporučuje následující řešení: Konvent by mohl rozdělit seniorát na oblasti (max. tři). Každá oblast musí být zastoupena v seniorátním výboru – při volbě seniorátního výboru konvent stanoví, kdo je pověřeným zástupcem pro danou oblast (a kdo jeho náhradníkem, kdyby zástupce přestal být členem seniorátního výboru). Pověřený zástupce nemusí nutně být ze sboru v dané oblasti, v tom nechť má při volbě konvent svobodu (bylo by zajisté možné, aby sbory v dotčené oblasti navrhly svého zástupce coby kandidáta do seniorátního výboru, volbu by to však trochu komplikovalo a do řádů by to přineslo další opatření, bez kterých se asi rádi obejdeme). Případné změny v počtu a velikosti oblastí určí konvent nejlépe rok před další volbou seniorátního výboru.

Navrhované dělení seniorátu do oblastí je použitelné už teď, avšak zřetelné pojmenování této možnosti bude užitečné. Seniorát nechť sám posoudí, chce-li oblasti vytvořit (a řešit tím opakující se obavy, jak to bude ve velkých seniorátech s pastorálkami, s mládeží atd.). Bude dobře, bude-li to pravomoc konventu a bude-li odpovědnost za oblast v seniorátním výboru někomu určena. Dělení do oblastí, pokud k němu seniorát sáhne, by mohlo pomoci s nasměrováním lidských sil a finančních zdrojů (opět to je možné i dnes, mohlo by to však přinést lecjaká vylepšení). Konkrétní opatření a řešení náleží už do kompetence seniorátů a netřeba jim do toho mluvit.

• Proč jsou nové senioráty lepší než staré? Nové senioráty vycházejí z toho, jak bude církev vypadat v r. 2030, ne z toho, jak vypadala  v r. 1952 . Nové senioráty mají velký misijní a rozvojový potenciál. Nové senioráty zabrání centralizaci církevní správy.
• Co se stane, když se nic nestane? Pokud se nestane nic, některé menší senioráty v dohledné době zkolabují a přestanou plnit své společenstevní i administrativní úkoly, což si vyžádá přesun některých pravomocí seniorátů na synodní radu a synod.
• Co se změní a co ne? Změní se územní členění seniorátů a přibude právní zakotvení menších společenstevních celků (okrsků). Žádné další změny se v současnosti neplánují. (Dosud nebyla zcela rozřešena otázka uvolněných seniorů či seniorátních kurátorů, nicméně mínění v církvi se přiklání k setrvání při stávajícím způsobu výkonu těchto funkcí.)
• Ruší se změnou stávající a funkční seniorátní dny mládeže či seniorátní setkávání? Návrh nehodlá rušit nic, co funguje. Některé sbory se však můžou stát součástí společenství sborů, s nimiž dosud seniorát nesdílely.
• Ruší to vazby některých sborů, protože se dělí do dvou seniorátů. Co s tím? Je pravda, že členové některých sborů se již nebudou setkávat na konventu, nic však nebrání tomu, aby se do budoucna scházeli na jiných akcích. Vzdálenosti mezi sbory se nezvětší.
• Nebude to celé dražší? Finanční dopad reformy seniorátů hodnotíme jako neutrální. Úspora nákladů není důvodem, proč se o této změně diskutuje. Církvi nechybí peníze, ale lidé – i v seniorátních funkcích.
• Jaká bude podpora procesu ze strany povšechného sboru? Nezávisle na reformě seniorátů vznikla v souladu se strategickým plánem v Ústřední církevní kanceláři pozice  samostatného referenta podpory seniorátů .
• Kde bude sídlo seniorátu – v tom největším městě? Sídlo seniorátu bude jako dnes ve sboru seniora.
• Nebudou některé nové senioráty příliš slabé? Budou, ale bude jich méně než dnes.